tvá.“ Jako by řekl: Měj o ní péči jakožto syn o své milé matce. Od té hodiny vzal ji svatý Jan na svú práci a jie pokorně slúžil. V tu hodinu Matka božie, opět na zemi padši, omdlela. A jakož svatý Jeroným popsal, že bieše na ní plášť z plátna skrájený, jakž to nynie v Římě nosie, jenž ji všicku, i hlavu, přikrýváše, ten plášť všecken svatú krví s kříže tekúcí bieše zkrvavila, až na šlojieřík procházieše. Opět vstavši, poče naň žalostivě hleděti.
V tu hodinu pro velikú bolest svých svatých jézev zavola velikým hlasem a řka: „Bože muoj, Bože muoj, proč si mě tak opustil?“ Jako by řekl: Velikému s utrpení mé tělo poddal, jako by nic na mě netbal. Málo potom pomeškav, Ježíš řekl: „Žiezniv sem, totižto píti mi se chce.“ Tu praví svatý Bernart: Ó, milý Ježíši, o kříži trpkém nic nevieš a neb nedieš, korunu bodlivú na své hlavě trpíš, jedno na žiezeň voláš a řka: „Žiezniv sem.“ Bych tebe otázal, milý Ježíši, co žádáš? Čeho jsi žiezniv? Viem, že by řekl: „Žádám všech sirých hřiešníkuov spasenie, toho sem žiezniv, proto tuto trpím“ trudně hroznú smrt.
Protož, každý hřiešný člověče, hlédaj a znamenaj, ještěť jest žiezniv, vždy žádaje tvého spasenie. Ó, kterak nemilostivý budeš, když mu píti nepodáš skrze svého hřiešného života polepšenie. V ten čas, jakž to evanjelisty popsali, sluhy židovské, jižto biechu u kříže ostali, vzemše húbu v ocet omočiechu. A jakož druhý evanjelista praví, že bylo víno myrrú ohořčené. A třetí evanjelista praví, že bylo víno se žlučí smiešené. V tom nám evanjelisty rozuměti dávají, že to pitie tak hořké bylo, jehož Ježíš okusiv nechtěl píti. Proto jsú mu také píti podali, neb jakož praví jeden svatý doktor, když na kříži zbitému octa píti podadie, spieše umře. Po malé chvíli promluvi Ježíš a řka: Do„konáno jest.“ Jako by řekl: Jižť se jest vše dokonalo, což jest bylo o mém trudném umučení prorokováno. V tom nám Ježíš příklad ostavil, aby každý hřiešný, ktož na kříž svatého pokánie vstúpí, nemá odtud sstúpiti, jeliž bude moci řieci: Dokonáno jest, totižto mé pokánie již splněno jest. Opět po malé chvíli zavola Ježíš a řka: „Otče, v tvoji ruce porúčiem duši mú.“ V tu dobu, nakloniv hlavy, i pustil duši. Tu praví svatý Matúš evanjelista, že mnohých mrtvých těla vstavše mnohým se v Jeruzalémě ukázaly. Tu také praví svatý Augustin, že Syn boží od té hodiny, v niežto pustil duši svú svatú, čtyřidceti hodin v orloji dokonav, z mrtvých vstal.
Tu matka jeho milá bieše, a kterak jest žalostivě plakala, o tom svatý Anzelmus v svých knihách popsal. Toho večera po nešporní hodině přijdú poslové k Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných doluov sňali. A že lotři ještě živi biechu, jim jich kosti
