řkúce: „Jiné jsi uzdravoval, a sebe uzdraviti nemóžeš. Jsi li Syn boží, nynie sstup s kříže.“ Druzí voláchu: Si„ li král izrahelský, sstup s kříže a uvěříme v tě.“ Ten hlas bieše od rady diábelské, neb jakož pravie světí mistři: Diábel na jedné straně kříže stáše, znamenaje, moh li by tu co zisku mieti. A uznamenav, že jemu Ježíšova smrt škodna bieše, chtěl rád jeho smrt staviti, i nemohl, protož židóm radieše, aby jeho s kříže ponúceli.
A když tak Ježíš na kříži stáše až do šesté hodiny, tehda po všem světě mrklo, slunce svú krásu bieše ztratilo, skály se zsedaly, země se třásla, opona v chrámě napoly se rozedřela na znamenie, že všeho světa Spasitel v tělesenství trpí. V tu dobu Maria, matka jeho, a svatý Jan s jinými paniemi podál stáchu, žalostivě hlediece v jeho svatú tvář, neb pro židovský lid a pro veliký dav přistúpiti nemožiechu. A když zázraky uzřechu, druh na druha vzhlédaje, domuov jidechu. V tu dobu Pilát jednu dcku kázal na kříž přibiti, na niež psáno bieše trojím jazykem, židovským, řečským a latinským: Ježíš Nazaretský, král židovský. Jako by řekl: Proto jest ukřižován, že jest byl král židovský, neb tehdy ten obyčej bieše, kohož ukřižovali, nad ním vinu jeho smrti napsali. Když lid židovský do města se vrátil, tehda Ježíš pomodlil se Bohu Otci a řka: „Otče, odpusť jim, neboť nevědie, co činie.“ V tu dobu lotr, ješto na levici bieše ukřižován i na smrti své zlosti neostav, potupnými slovy promluvil a řka: „Jsi li ty Kristus, pomoz sobě i nám!“ Jako by řekl: Ty si se nazval Kristem, a již jest viděti, že nejsi, nebo by ty byl Kristus, pomohl by sobě i nám, ale vizi to, že nemuožeš. Jemužto Ježíš nic neodpověděl. Tehda druhý lotr, jenžto na pravici bieše ukřižován, odpověděl miesto Ježíše druhému lotru a řka: „Ani ty se Boha bojíš, a vida, že ty a já jsme duostojni této smrti ohavné, ale teď jest, ješto nikda nic zlého neučinil.“ A tak se k Ježíšovi hlavú obrátiv, vece: „Pomni na mě, milý pane, když přijdeš do tvého královstvie.“ Tu pravie světí mistři, že ten lotr dobrý pět věcí učinil, proněžto boží milost obdržal. Najprvé, že svého tovařiše z křivého slova tresktal, druhé, že se sám hřiešným poznal a řka: „Ty a já hodni sme této smrti.“ Třetie, že Ježíše omluvil a řka: „Teď jest, jenžto nikdy nic zlého neučinil.“ Čtvrté, aby naň Ježíš pomněl, páté, že s pravú věrú v Hospodina uvěřil a řka: „Pomni na mě, milý pane, když přijdeš v tvé královstvie.“ Tu praví svatý Augustin: Divná tvá viera, ó, přešťastný lotře, vidíš jeho, an na kříži trudně pní a již se blíží k smrti, avšak k němu pravú vieru přikládáš, jeho pravého Boha i pravého člověka
