člověčenstvie obstúpi a jemu tělesného strachu boj v jeho srdce vstúpil. S jedné strany tak umřieti hrozno, s druhé strany všem hřiešným zahynúti přezlo. V tom tako trudném myšlení tak sobě velmi zateskl, až se s něho krvavý pot řítil. V tu hodinu anjel Gabriel k němu sstúpil, jeho posiluje a řka: „Ó, králi náš přeslavný, kterak se smrti bojíš! Však s se pro to na svět ráčil naroditi, aby skrze svú svatú smrt mezi Otcem Bohem a hřiešným mír a pokoj učinil, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všem hřiešným byla.“ Tu praví svatý Beda, že v Jezu Kristu bylo dvoje přirozenie, božstvie a člověčenstvie. Božství anjel slúžil a člověčenstvie posiloval, aby jakež byl v přirození člověčenstvie svého truchel a smrti se bál, takež v tom přirození měl jeho anjel posíliti. Odtud Ježíš vstav, svú modlitbu dokonav, apoštoly spiece nalezl. A tu jim nic neřekl, opět se na též miesto vrátiv, Bohu Otci týmiž se slovy pomodlil.
Tu každý člověk, kterýžto má k boji jíti, muož od Spasitele příklad vzieti. Prvé se má Bohu prudce pomodliti a potom s nestrašlivú myslí k boji jíti. Opět se Ježíš k apoštolóm vrátiv i pověděl k nim a řka: „Spětež již a odpočívajte.“ Tu jich lituje, jim pověděl, neb vědieše, že je truchlý sen trápieše. A když málo podřímali, přistúpiv k nim, probudil je a řka: „Dostiť jest. Brzo vstaňte, jižť se blíží, jenžto mě proradí.“ Netáhl Ježíš toho slova dořéci, až Jidáš s množstvím rytieřstva pojide, s nimižto bieše i lid jiný s rozličným orudím, s meči, s kostny i s kopími, pochodněmi svietiec, přede všemi Jidáš jdieše. Ó, nevěrný Jidáši, jehožto s tak svatého viděl i jeho apoštol byl, jeho mnohé svaté divy viděv a teprv s ním večeřav, tak s jeho nemilostivě proradil! Předtiem bieše znamenie dal Jidáš židóm a řka: „Jehožto já políbím, tenť jest, jmúce držtež jeho.“ Proto jim znamenie dal, že ten obyčej tehdy byl, kterýž apoštol odkud přišel k Ježíšovi, ten jemu mír políbenie dáváše. A také proto, aby miesto něho omýléce se nejímali jiného. Tehdy Jidáš k Ježíšovi přistúpiv, políbiv jeho, vece: „Zdráv buď, mistře.“ Tehda Ježíš, vida Jidášovu skonalú zlost, jeho účinka hřiech zjevil a řka: „Jidáši, políbením syna člověčieho prorazuješ.“ Jidáš Ježíšovi nic neodpověděl, neb vidieše, ano jeho žádný nesahá, chtě jeho jieti. V tu dobu apoštolé pokřikli a řkúc: „Mistře, kážeš li sebe brániti?“ Dřieve než Ježíš k tomu odpověděl, až svatý Petr, vytrh meč, Malchovi, sluze biskupovu, pravé ucho uťal. Tehda Ježíš k svatému Petru vece: „Obrať meč svuoj v nožnice, neb všeliký, jenž se mečem obcházie, ten smrtí od meče scházie.“ Tu ihned Ježíš Malchovi ucho přede všemi přičinil. A když Ježíš Malchovi ucho přičinil, proč sú veň, vidúce div, neuvěřili? Tak svatý Jan Zlatoústý praví, že tehdy noc bieše, protož sú mnozí toho divu neviděli, pakli
