pláčeš? K němužto ona vece: Panice milý, náhle běž pryč, a se mnú tuto nezahyneš! K níž on vece: Neboj se, jediné pověz, coť jest a proč tuto stojíš, ano vešken lid na tě z města patří. K tomu ona vece: Vizi, že si smělého srdce, že se smrti nebojíš, náhle běž pryč! K nížto svatý Jiří vece: Nehnu se odtudto, leč mi povíš, proč tuto plačíc stojíš. A když ona mu vše pořád pověděla, svatý Jiří k ní vece: Neboj se, panno, neb v Jezu Kristovo jméno já tobě pomohu. Netáhl toho dořéci, až ještěr z jezera se vykolupil. Tehda svatý Jiří, na kóň vseda, svatým se křížem požehnav a Bohu se poručiv, rytieřsky své kopí podvrh, na ještěra hnal a jemu kopím hrdlo proklál. A ihned ozřev se královně řekl: Zavrz svuoj pás na hrdlo ještěrovi a nic se neboj, povediž jeho do města. A když jeho, an jako ovce pitomá jde, k městu povede, lidé uzřevše, kam kto vida, utiekáše. Tehdy jim svatý Jiří pokynul a řka: Nebojte se, pro to mě sem Buoh poslal, abych vám od toho ještěra pomohl. A vy všickni svatý křest přijměte. Tehda král i všickni lidé svatý křest přijechu. A svatý Jiří ihned mečem ještěra zabil. A počet těch, ješto toho dne pokřtěni kromě žen a dětí, dvaceti tisícuov mužuov. V ten čas král uradiv se kostel velmi krásný ve jmě svaté královny učinil. A svatý Jiří krále čtveré věci naučil. Najprvé, aby o svaté cierkvi péči měl. Druhé, aby božie služby rád poslúchal, kněžie ctil a na chudé pomněl. To svatý Jiří řekl, dav králi políbenie, odtud jel pryč.
Za těch časuov ciesař Dacianus kralováše. Za něhožto křesťané velikú nenávist a trýzeň od pohanuov trpiechu, tak že ve čtyřech neděléch sedmnácte tisícuov křesťanóv pro svatú vieru umučeno. Proněžto mnozí křesťané, tak velikých múk trpěti nemohúc, musili se pohanským modlám modliti. To vida svatý Jiří, toho srdečně želeje, vše, což měl, chudým rozdal, rytieřský stav potupiv, křesťanského kroje rúcho na se vzav a mezi pohanské starosty vstúpiv, vece: Všickni pohanští bohové jsú diábli. Ale Hospodin jest nebesa stvořil. Jemužto těch vlastí súdce vece: Kterú hrdostí smieš naše bohy diábly vzývati! Pověz mi, odkud si a neb kterak tobě řiekají. Jemužto když svatý Jiří své jméno i urozenie pověděl, uzřev súdce, že jeho dobrotivú řečí po své vieře obrátiti nemuože, kázal jemu ruce opak sviežíc, přes trám vzhuoru táhnúc, na podlahy doluov spúštěti. A potom, tak pověsiec jeho tělo, železnými klikami zderúc, suol v jeho rány sypíc, pochodněmi připalovati a potom v žaláři zamknúti. Ale Ježíš Kristus té noci jeho navštievil. Jehožto přeslavným viděním se posílil, že nic na ty muky netbal. To ciesař Dacianus uslyšav, že jeho mukami přemoci nemuože, kázal k sobě jednomu čarodějníku, k němu vece: Vidíš, ano
