Tehdy Teodora, je blúdiece nalezši, bojéci se, aby ji uzřiece nepoznali, jich se pokryla. Avšak po malé chvíli, přistúpivši k nim, jich otázala a řkúc: Co vy tuto činíte? Jížto oni odpověděli: Náš pán, že chce viděti a slyšeti to, ješto jemu neslušie, proto ohlechl i oslnul jest. V tu se hodinu ona na modlitbu oddavši, Pána Boha poprosila, aby její hospodář odtud vyšel. A po té modlitbě promluvi k jeho sluhám a řkúc: Vstanúce veďtež svého pána domuov. A když odtud pryč odešli, tehda Teodora vše, kterak se jest přihodilo, svatému Klimentu pověděvši, jeho poprosila, aby k jeho hospodáři, k Siziniovi, došel.
Na tom ji svatý Kliment uslyšav, k němu šel i nalezl jeho, an hledě nic nevidí ani slyší. A jakž se svatý Kliment zaň Bohu pomodlil, tak ihned Sizinius uslyšal i prozřel. A když svatého Klimenta, an podlé jeho paní stojí, uzřel, ihned hořem smysla zbyl, domnievaje se, by jeho byl některým čárem svatý Kliment oslepil i ohlušil. Proněžto ihned pokřiče na své sluhy a řka: Jměte Klimenta! Azda toho neznamenáte, an, aby po vóli k mé paní vcházel, mě svými čáry oslepil! Protož ihned jeho sviežíc vlačte! Tehdy oni mniece, by svatého Klimenta s jeho žáky svázavše vláčili, jedny slúpy kamenné uvázavše vláčili. V tu dobu svatý Kliment Siziniovi vece: Že kamenné obrazy bohy vzýváš, přepuštěno jest na tě, aby miesto mne kamenie vláčil. Potom svatý Kliment, z jeho rukú ušed, Teodoře přikázal, aby Hospodina za svého hospodáře poprosila tak dlúho, dokadž by jeho Hospodin nenavštievil. A když se Teodora za svého hospodáře modlila, zjevil se jí svatý Petr apoštol a takto řka: Skrze tě tvuoj hospodář spasen bude. A tu se naplní slovo, ježto jest muoj bratr, svatý Pavel apoštol, v svých epištolách prořekl: Bude spasen muž u vieře bludné skrze ženu věrnú. A to řekl, svatý Petr z její očí zmizal. A ihned Sizinius, pozvav k sobě své paní, jie poprosil, aby se zaň Bohu pomodlila a po svatého Klimenta aby ihned poslala. Tehda svatý Kliment přišed, jeho, svaté vieře naučiv, potvrdil a s ním tři sta a čtrnácte pohanóv pokřtil. To jiní rytieři a panici i rozličné sluhy ciesařovi uslyšavše, mnoho jich jsú v Jezu Krista uvěřili.
Tehda jedno knieže z ciesařova dvoru mezi rozličné lidi penieze rozdal a jich proti svatému Klimentu popudil, mezi nimižto škaredý jeden ciesařuov úředník jménem Mamertinus, kterýžto tehdy starostú nad Římem bieše, toho již trpěti nemoha, před se svatého Klimenta přivésti kázal. Jehožto když poče tresktati, svatý Kliment vece: Rád bych tomu, proněžto mě treskceš, by to obmyslil! Však vieš, že kterakž sú kolivěk proti nám mnozí psi štěkajíc, nás kúsali, však nám toho odjieti nemohú, bychom vždy s rozumem lidé nebyli a oni vždy jako i dřieve psy zuostali.
