ostavil.
A když jednoho času svatá Kateřina s svú matkú a s svými pannami i s svým rytieřstvem kratochvíle dlé, na lov na les jela, jedúci podlé jedné veliké skály, uzře, ano v jedné jeskyni v skále sedí jeden muž starý a šedivý. K němužto svatá Kateřina přistúpivši, poče s ním mluviti a řkúc: Kteraký si ty člověk a co tuto činíš? Jížto ten muž odpovědě a řka: Tohoto nebezpečného světa běhaje, tuto bydlím. A sem sluha všeho světa Spasitele, Jezu Kristuov. Jižť sem, panno, vše pověděl. Ale ty mi, panno žádná, rač pověděti, kto s ty a co tuto na lese činíš? Anebo kterak s Hospodinem ukládáš a v kterém stavu bydliti myslíš? K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: Jsem královna tohoto královstvie, po mém otci sem sama jediná ostala. A přijela sem na tento les s svými lidmi pro kratochvíl. Pakli mne tiežeš, kterak s Bohem ukládám, mám doma své bohy, jimžto podlé našeho pohanského obyčeje obět činím. Pakli chceš zvěděti, v kterém stavu bydliti myslím, toť poviem, že pro tohoto královstvo dědictvie za muž jíti musím. Ale tak sem sobě umyslila, abych za žádného nechodila, než ktož by byl urozenější, bohatější, kraší, učenější než já. K tomu jí ten muž odpovědě a řka: Což já mohu, chudý muž boží, rozuměti. Takéhož chotě, jakož ty chceš, na tomto světě nesnadně nalezneš sobě. Ale všakž já jednoho viem, kterýž ve všem nad tě přepovýšeně předčí. Ty s královna, ale on své heslo na svém rúše psáno nosí: Král nade všecky krále a pán nade všecky panující pány. Ty s bohatá a učená, ale o tomto starý prorok David píše: Slavná chvála a bohactvie v domu jeho. Jehožto chvály i jeho múdrosti bohactvie málo zazřev svatý Pavel apoštol v přehrozném podivení, nic prořéci nemohl než toto slovo: Ó,
