Protož tato nesnáze, kterážto se jest od nemúdrých lidí stala, dobře ukazuje, že nic pravého a jistého na sobě nemá. To Mamertinus uslyšav, Trojanovi ciesařovi o svatém Klimentu list psal. Od něhožto skuoro odepsánie přijal, anebo aby jeho modlám modliti se připudil, anebo na jeden daleký mořský ostrov jeho zaslal.
V tu dobu starosta ciesařuov, pozvav k sobě svatého Klimenta, zaslziv k němu vece: Ten tvuoj Buoh, jehož tak snažně následuješ, tenť rač spomoci. Mámť od ciesaře přikázanie, abych tě pryč zaslal. Aj toť, koráb se vší stravú připravený, vseda naň, s kýmžť libo jediž pryč! Tu by byl viděl se všech strán pláč žalostivý, ano odpuštěnie žalostivé od sebe berúc, ukrutně pláčí. A tak na koráb mnoho žákuov i jiných lidí s ním vsedše, pryč zapluli. Tehda do toho ostrova připluvše, nalezli na tom ostrově viece než dva tisíce křesťanuov bydléce. Jižto svatého Klimenta uzřevše, jemu s velikým pláčem milé vítanie dali. Jichžto svatý Kliment potěšil a řka: Ne pro mé zaslúženie k vám mě poslal Hospodin, ale vaše svaté koruny a vaše odplaty účastna mě učinil Hospodin a neb Spasitel. A když jemu ihned tu pověděli, že tu vody nemají, ale šest mil vlaských na svých plecí přinosiechu vodu, svatý Kliment k nim vece: Učiňme prozbu k našemu milému Jezu Kristu, aby tuto svým sluhám tekúcích vód pramen otevřel. A jakž tu modlitbu dokonal, tak vezřev svatý Kliment, uzřel, ano beránek stojí, pozdvih pravú nohu, miesto ukazuje. Jemužto urozuměv svatý Kliment, že jest to Ježíš Kristus, šed na to miesto, k svým mladším promluvil a řka: Ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého na tomto miestě udeřte. A když v to miesto, kdežto beránek stál, žádný uhoditi nemohl, svatý Kliment, vzem jeden malý prútek, v to miesto, kdež beránek stál nohú, lehky udeřil a ihned odtud tekúcie vody krásný potok vyšel. Ten div po všech okolních vlastech lidé uslyšavše, se všech strán k svatému Klimentu přišli a viece než pět set lidí jednoho dne svatý křest přijali. A od toho dne, chrámy a modly pohanské zbořivše, v jednom roce pět a sedmdesát kosteluov Bohu na čest učinili.
Potom po třech letech zvěděv to Trojan ciesař, jedno knieže, aby je všecky zahubil, na ně poslal. A to knieže tam přijev, když uzřel, ano se všickni dobrovolně na smrt poddávají, všech jiných nechav, samého svatého Klimenta svázati kázal a mořskú kotvu k jeho svatému hrdlu přivázavše, v moře uvrhli a řkúc: Již jeho viece Bohem vzývati nebudú.
A když v těch dnech jeho světí učedlníci Febus a Kornelius s množstvím lidu, na mořském břehu stojiec, Bohu se modléc, prosili, aby jim ráčil tělo svatého Klimenta zjeviti, v tu hodinu moře se za tři míle rozstúpilo, tak že všichni tam po suchu všedše, nalezli jeden chrám mramorový, Bohem divně
