viděl stkvúcie anjely, nad nimi stojiece a jich duše slavně do nebes nesúce. A potom Almachius zvěděv, že Maximus křesťanskú vieru přijal, kázal jeho olovem svázanými biči bíti tak dlúho, až duši pustil. Jehožto tělo svatá Cecilia pochopivši podlé těch svatých pochovala.
Tehda Almachius jal se na jich zboží ptáti a mocně se v ně uvazovati a svatú Cecilí kázal před se přivésti. Jížto dal volenie, anebo aby modlám pohanským se modlila, anebo ihned ohavnú smrtí sešla. A když ji k tomu mnozí, okolo nie stojiece, jie želejíc a plačíc, k pohanské vieře ponúciechu a řkúce: Žel nám tebe jest, že jsúci panna tak urozená i tak krásná, nestrašlivě na smrt chvátáš. Jimžto svatá Cecilia vece: Neželejte mne, ctní lidé, nebť já pro to své mladosti neztratím, ale věčnú mladost v nebesiech naleznu. A za tohoto světa malý kútek kúpím sobě v nebesiech věčný příbytek. To řekši svatá Cecilia, jich otázala: Věříte li tomu, co já vám pravím? K tomu oni odpověděli: Věříme v pravého Boha v Jezu Krista, jenž sobě jest tak duostojnú služebnici osobil. Zatiem pozvavše svatého Urbana, pokřtilo se viece než čtyři sta pohanuov. Potom Almachius kázav před se svatú Cecilí přivésti, otázal jie a řka: Kterakého jsi stavu dievka? K tomu svatá Cecilia vece: Jsem dobrého urozenie, odpověděvši mnohú řečí pověděla. Proněžto jí Almachius vece: Co tě podnášie, že tak zpupně se mnú mluvíš? K tomu svatá Cecilia vece: Nenie to pýcha, ale jestiť ustavičenstvie. K nížto Almachius vece: Nešťastná dievko, zdali toho nevieš, že mám moc živiti tě i umrtviti? K němužto ona vece: Dovedu toho, že s nynie proti obecné pravdě sklamal, neb život muožeš odjieti, ale kohož umrtvíš, tomu života vrátiti nemuožeš! K tomu jie Almachius vece: Zbav se již své múdrosti, modl se našim bohóm. K tomu svatá Cecilia vece: Nevědě, kde s oči ztratil, že nevidíš, že ty jisté, ježto ty bohy vzýváš, zřejmo vidíme, že kamenní obrazy jsú, dotkni se rukama, nechceš li očima viděti! V tu hodinu u velikém hněvu Almachius káza ji do jejieho domu zase uvésti a přes celú noc v horké lázni mučiti. Avšak ještě, jakž božie milost chtěla, ta horkost nic jí neuškodila. To Almachius uslyšav, kázal jí tu v lázni hlavu stieti. Jížto kat, tři rány mečem dav, jí krku nedoťal. A že to právo tehdy bylo, viece mimo tři rány nesekati, tu jie živé jakž takž kat odšel. A tak tři dni živa přebyvši, své všecko zbožie chudým rozdala a ty všecky, kteréžto byla na vieru obrátila, svatému Urbanu je poručila a řkúci: Těchto tří dní na Bohu sem požádala, abych ty všecky tvé milosti poručéc, tebe poprosila, aby z mého domu boží duom učinil, posvětil. To řekši svatá Cecilia, Bohu se poručivši, skonala. A jejie tělo svatý Urban mezi svatými biskupy pochovav, její
