prosil, aby nezhynula viera tvá, a ty, někdy obrácen jsa, potvrzuj bratří své. Jenž jemu vece: Hospodine, hotov jsem s tebú do žaláře i na smrt jíti! A Ježíš vece jemu: Pravím tobě, Petře, nezazpievá kohút, až třikrát zapříš, že s mne neznal. I vece jim: Když sem vás posielal bez pytlíka a bez tobolky i bez obuvi, zdali se vám čeho nedostalo? Tehdy oni vecechu: Ničehuož. Protož on jim vece: Ale již kto má pytlík, přijmi také i tobolku, a ktož nemá, prodada sukni, kup sobě meč. Neboť pravím vám, že ještě to, což psáno jest, musí se naplniti na mně a že se zlými počten jest. A to, což jest o mně pověděno, konec má. Tehdy oni vecechu: Pane, teď dva meče jsta! A on jim vece: Dostiť jest. A vyšed odtud, bral se podlé obyčeje na huoru Olivetskú i brachu se za ním učedlníci jeho. A když přijide na to miesto, vece jim: Modlte se, abyšte neupadli v pokušenie. A sám se od nich odvrátil, jako by lučil kamenem, a skloniv koleně, modléše se a řka: Otče, chceš li, odejmi ode mne toto umučenie, ale však nebuď vuole má, ale buď vuole tvá. I zjevi se jemu anjel z nebe, posiluje jeho. A omdlev déle se modléše i bieše jeho pot jako krvavé kruopě, tekúce s něho na zemi. A když vstal od modlitby, přijide k svým učedlníkuom i nalezl je, ani spie pro smutek, i vece jim: Vstaňte a modlte se a nevejdete v pokušenie.
A když ještě mluvieše, aj, zástup a ten, jenž slove Jidáš, jeden ze dvanácti, napřed šel a přiblíži se k Ježíšovi, aby jej políbil. Tehdy Ježíš vece jemu: Jidáši, políbením Syna božieho zrazuješ. Pak ti, ješto s ním biechu, uzřevše, co se děje, vecechu k Ježíšovi: Pane, budem li bíti mečem! I udeři jeden na panoši kniežete kněžského i utě jemu ucho jeho pravé. Vece jim Ježíš: Ponechajte až dotudto. A když se dotekl ucha jeho, uzdravil jej. I vece Ježíš k těm, ješto biechu k němu přišli, k kniežatuom kněžským a prelátóm chrámovým i starostám: Jakožto k lotru vyšli ste s meči a s kyji! A já sem na každý den byl mezi vámi, uče v chrámě, a neztáhli ste ruku na mě, ale tato jest vaše hodina a moc temnosti.
Pak svázavše jeho, vedli jej do domu kniežete kněžského a Petr ho následováše zdaleka. I zapáléchu oheň na prostřed sieni i bieše mezi nimi Petr, ješto tu sediechu. Jehožto když uzře jedna dievka, sediece u světla, a když jej opatři, vece: A tento jest s ním byl! Tehdy on zapřel řka: Ženo, neznal sem ho. A po malé chvíli jiný, uzřev jej, vece: A ty jsi z nich. Tehdy Petr vece: Ó, člověče, nejsem. A po chvíli jako jedné hodiny vece a řka: Jistě tento jest byl s ním, nebo jest galilejský. I vece Petr: Ó, člověče, nejsem a neviem, co mluvíš. A ihned, an ještě mluvieše, kohút zazpieva. A obrátiv se Hospodin, vezře na Petra i vzpomene Petr na slovo Páně, jakož jemu byl řekl, že prvé než kohút zapěje, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal jest hořce.
A
