vraždu vsazen v žalář, za něhožto prosiechu, a Ježíše podda jich vuoli. A když jeho vedli, popadli jednoho, Šimona Cirenenského, an přišel ze vsi, i vložiechu naň kříž, aby nesl po Ježíšovi. A jdieše po něm veliký zástup lidu i žen, ješto jeho plakáchu a želéchu. A obrátiv se Ježíš, vece k nim: Dcery jeruzalémské, neroďte na mě plakati, ale samy na se a na své syny, neboť přijdú dnové, v nichžto bude řečeno: Blahoslavené bezdětkyně, ješto sú neporodily, i prsi, ješto sú nekrmily. Tehdy počnú řieci horám padněte na nás, a pahrbkóm přikrýte nás. Nebo poněvadž na zeleném dřevě to činie, na uvadlém co neučinie.
I vedli s ním dva jiná zlosyny, chtiece je zahubiti. A když přišli na to miesto, ješto slove Kalvarie, tu jej ukřižovali i lotry. Jednoho na pravici a druhého na levici. Avšak Ježíš mluvil: Otče, odpusť jim, neboť nevědie, co činí. A rozdělivše rúcho jeho, metali o ně losy. A stáše lid, čakaje a posmieváchu se jemu kniežata a řkúce: Jiné jest uzdravoval, sám se nynie uzdrav, jest liť Kristus, zvolenec boží. I posmieváchu se jemu i rytieři, přistupujíc a podávajíc jemu octa a řkúce: Jsi li Syn boží a král židovský, uzdrav se sám. I bieše napsáno nad ním písmem řečským a latinským: Toť jest král židovský. A jeden z těch dvú lotrú, ješto s ním viseli, rúhal se jemu a řka: Jsi li ty Kristus, uzdrav se sám i nás! A odpověděv druhý i porokoval jemu a řka: Ani ty se Boha bojíš, že jsa sám v témž odsúzení, a my spravedlivě trpíme pro naše skutky, ale tento, co jest zlého učinil! I vece k Ježíšovi: Pane, vzpomeň na mne, když přijdeš do královstvie svého. I vece jemu Ježíš: Věrně pravím tobě, dnes se mnú budeš v ráji.
A když bieše bez mála hodina šestá, učinily se tmy po všie zemi až do hodiny deváté, zatmělo se slunce a opona chrámová se rozedřela napoly a zavolav Ježíš hlasem velikým, vece: Otče, v tvoji ruce porúčiem duši mú. A to řekl, pustil duši. A uzřev centurio to, což se bylo stalo, pochválil Boha a řka: Jistě tento člověk byl jest spravedlivý. A vešken zástup, jenž bieše spolu vyšel k tomu divadlu, uzřevše, co se dálo, tepúce své prsi, navracovali se a stáli sú tu všickni známí jeho zdaleka i ty ženy, ješto biechu následovaly jeho od Galilee, vidúce to.
Tehda jeden muž jménem Jozef, jenž panováše nad desieti rytieři, muž dobrý a spravedlivý, ten bieše nepovolil jich radě a skutkóm z Arimatie, města židovského, jenž i on čekáše královstvie božieho. Ten přistúpil před Piláta i uprosil tělo Ježíšovo a sňav je s kříže i obinul v příkrov i vložil je v hrob vytesaný z kamene, v němžto ještě nižádný nebyl položen. A ten den bieše pátek a na sobotu se chýléše. Pak přišedše ženy, ješto s ním biechu přišly z Galilee, opatřily hrob jeho, kterak bieše položeno tělo jeho, a vrátivše se připravily vonné masti, ale v sobotu
