tě skrze Boha živého, pověz nám, jsi li ty Syn boží?“ K tomu Ježíš vece: „Ty s řekl.“ A od toho času uzříte syna člověčieho, an sedí na pravici u Boha Otce, totižto v budúcím času, blíže se k vám v oblaciech nebeských. To Kaifáš uslyšav, rúcho na sobě rozedřel i promluvil hněvivým hlasem k židóm a řka: „Co se vám zdá do zlého člověka tohoto?“ Odpověděchu všickni židé a řkúce: Hoden„HHH jest ohavné smrti.“ V tu dobu Ježíšovi jeho svatú tvář zeplvachu, potupnými slovy hanějíce a v jeho svatú hlavu tepúce. Tu praví svatý Bernart: Ó, milý Ježíši, tvář tvú přepoctivú, v nižto anjelé žádají hleděti, hanebně plijíc poškvrnili, hřiešnými rukama bili, rúchú tvú svatú tvář na posměch zavázali, a jakž najhanebnějí mohli, všicku noc tvój svatý život trýznili.
Nazajtřie, na pátek ráno, ku Pilátovi veden, jenžto pohan bieše a vším krajem jeruzalémským od ciesaře vládnieše. Tu ze dvojie věci naň žalováchu. Najprvé, že by zapověděl daň dávati ciesaři, a to proto, zda by se Pilát vzdráždil proti němu, neb úředník ciesařuov bieše. Druhé žalováchu, by se králem činil, a v tom se ciesařovi protivil. To Pilát uslyšav, prvé žaloby nepotbal, neb bieše Ježíšovu odpověd slyšal: Dajte, což jest ciesařovo, ciesaři. Tuť praví svatý Kryzostomus Zlatoústý: Slyšte kniežata, ješto svět súdíte, znamenajte, abyšte nikoho prvú žalobú neodsuzovali, jeliž by jistú řeč uslyšali, neb na tom světský soud často rozličně pochybí, pro přiezeň a pro nenávist falešně súdí i svědčí. A protož odvedl se s ním Pilát na stranu, prvé žaloby nepotbav, i otázal ho o druhé a řka: „Ty li si král židovský?“ Jemužto Ježíš odpověděl: „Sám li to od sebe pravíš, čiliť sú to jiní ode mne pravili, bych já králem byl?“ K tomu Pilát odpověděl: „Jáť Žid nejsem, ale lid tvuoj, totižto z tvého národa dali sú mi tě v mú moc a z tohoť vinu dávají, že se jich králem nazýváš. Co s jim učinil?“ Jakž to by řekl: Tolik li jest, či jest toho viece, jímžto tě vinie? K tomu Ježíš odpověděl: „Kralovánie mé nenie na tomto světě, totižto nenie zemské, ale nebeské.“ Pilát vece: „Tehdy král ty jsi?“ K tomu Ježíš vece: „Ty pravíš, že já král jsem.“ V ten čas Pilát vyšed k židóm vece: „Já nižádné příčiny nenalézám na tomto člověku.“ A to tiem úmyslem řekl, zdali by žaloby opustili židé. Ale oni nemilostivi, větší žalobu přičinili a řkúce: „Tento člověk svým falešným učením rozbrojil a neb zbúřil jest vešken kraj, počav od Galilejské vlasti až sem.“ To Pilát uslyšav, že v Galilejské vlasti byv kázal, a v té vlasti Herodes králem byv, a že v ten čas byl přijel pohostinu do Jeruzaléma, poslal Pilát v jeho hospodu Ježíše, aby jeho soudil jakžto svého kraje rozeného člověka. Erodes Ježíše velmi rád uzřel, neb o něm bieše mnoho slýchal, i žádáše od něho některý div viděti. Protož poče jeho o mnohých věcech
