malé chvíli ti, ješto tu stáchu, potvrzováchu toho a řkúc: „Zajisté ty si jeden z učedlníkuov Ježíšových. Tvá řeč tě známa činí, vidíme, že jsi z Galilejské vlasti.“ Tehdy svatý Petr poče věrovati a řka: „Neznám toho člověka.“ A v ten čas kohút zazpieva.
V tu dobu Ježíš na svatého Petra vezřel. Kteraké jest to bylo vezřenie, duchovní li, čili tělesné? O tom svatý Augustin popsal v knihách svatého Čtenie zjednánie, že jest bylo vezřenie duchovnie. Jakž brzo kohút zapěl, tak ihned milost zvláštnie Jezu Kristova jemu v srdce tanula. Tu ihned svatý Petr vzpomenul na slova Ježíšova, že třikrát Jezu Krista zapřel, neb jakž bieše jemu na večeři řekl Ježíš: Prvé než kohút zapěje, třikrát mne zapříš. V tu dobu svatý Petr z domu vyšed i poče plakati hořce. Proč se jest to tak přihodilo, že jest třikrát zapřel? To se jest stalo pro jeho troje k Ježíšovi promluvenie. Prvé bylo, jakž to svatý Jan ve Čtení popsal: Otázal svatý Petr Ježíše: Pane, pane, kam jdeš, totiž kam chceš jíti?“ K němužto Ježíš řekl: „Kam já jdu, tam ty nynie po mně nemuožeš jíti, ale puojdeš potom.“ Tu jest drze svatý Petr promluvil řka: „Proč bych nynie nemohl jíti po tobě? A já svuoj život vážím pro tě rád.“ Druhé svatý Lukáš popsal ve Čtení, když řekl Ježíš svatému Petru: „Šimone, aj toť, šatan vaši mysl rozbrojil, aby vámi třiebil jako pšenicí, ale já sem za tě prosil, aby nepochybil u vieře.“ Tu opět svatý Petr drze promluvil a řka: „Hospodine, hotov sem s tebú do žaláře jíti i na smrt.“ Třetie, jakož svatý Marek a svatý Matúš popsali ve Čtení, kdyžto Ježíš k apoštolóm řekl: „Všickni této noci pohoršíte se nade mnú.“ Tehda tu třetie svatý Petr řekl drze: „Ač se všickni pohoršie, já se nepohorším.“ Pro to troje drzie odpověděnie došel trojieho zapřenie, a to proto, aby nižádný do své dobroty nedoúfal, vida, ano svatý Petr pohoršenie pochybiti nemohl. Tu praví svatý Augustin: Jakž brzo svatý Petr zaplakal, tak mu ihned Hospodin vinu odpustil. A když jest svatý Petr shřešil, potom jiným hřiešným milostivějí byl. Proto svatému Petru Ježíš zapřieti sebe přepustil, aby nižádný do sebe nedoúfal, vida, ano svatý Petr, starosta apoštolský, poblúdil, a také proto, aby nižádný se nerozpakoval, vida, ano svatý Petr také po takém hřieše nebeského královstvie klíčníkem učiněn. Ač tak člověk učiní, jakož svatý Petr učinil, rozpomenuv se, že shřešil, zplakal, srdečně želeje, netoliko tehdy, ale i potom často, kdyžkolivěk slyšal kohúta zpievajíce, tak ihned srdečně vzdechna zaplakáše, želeje shřešenie svého.
V tom času zavázachu židé Ježíšovi rúchú jeho svatú tvář a dávali jemu políčky a zášijky, krkajíce naň, tázáchu jeho řkúce: „Pohodni, kto je ten, jenž tě tepe?“ A jinak ho rozličně trýzniechu. Tehda Kaifáš přede všemi k Ježíšovi vece: „Zaklínám
