veliké poblúzenie činí na skonání. Když jest to ten nemúdrý Nero učiniti chtěl, diáblovým naučením chtěl nad apoštoly konati, pro zlého čarodějníka Šimona apoštolóm život odjieti, přepustil naň Buoh hrozné v smysle blúzenie a potom hanebné skonánie. Kterak jest v smysle blúdil, o tom se takto píše, že Nero jednoho mistra svého jměl, jemužto jméno Seneka bieše. Ten jeho z mládí pěstoval, a jakž to slušie, v kázni choval, a když na starost za Nerova ciesařstvie odplaty za svú službu čekáše, pozvav jeho Nero, kázal jemu voliti, na kterém dřevě chce oběšen býti: Toť chci tobě za odplatu učiniti. A když ho poče Seneka tázati: Kterak sem já toho na tobě zaslúžil, v tu dobu Nero nahý meč nad Senekovú hlavú káza pověsiti. V ta doby Seneka poče hlavy i sem i tam uhýbati. Jemužto Nero vece: Proč hlavy uhýbáš? Mistr mu odpovědě: Člověk sem, protož se smrti bojím. Nero vece: Takež já se tebe bojím, ještě jako z dětinstva sem se tebe bál, a protož nemohu vesel býti, dokudž tě na světě vizi živa jsúce. Mistr Seneka vece: Když mi jest smrti nelze zbýti, aspoň mi to daj na vóli, ať sobě smrt volím, kterúž chci umřieti. Ciesař vece: Coť libo, to učiň, jediné tiem pospěš. Tehda Seneka vida, že jemu smrti nelze ujíti, kázal sobě vlažný kád úkropa připraviti a v té vodě sedl i káza sobě obě žíle medianě zatieti. Dotud od něho krev tekla, až tu omdlev umřel. To Nero bláznovstvie učinil.
Také se o něm píše, že Nero své mateři břicho rozřezati kázal, chtě to zvěděti, kterak jest v tom břiše ležal. Proti tomu mistři lékaři počechu mluviti a řkúce: Ciesaři, neslušieť pro ten zámysl své milé matky zahubiti, ana jest tě tak těžce nosila a snažně vzchovala. K tomu jim Nero vece: Ale učiňte to svým mistrostvem, ať dietě v břiše ponesu a urodím, abych potom poznal, kterak jest velikú bolest má mátě pro mě trpěla a měla. Mistři vecechu: Toho nižádné přirozenie nechce ani toho kto muož učiniti, by mohl dietě uroditi. Rozhněvav se Nero, křiče na ně a řka: To uzřím, neučiníte li toho, chciť vás všech ohavnú smrtí utratiti. Tehda mistři, nemohúc tomu jinak učiniti, uradivše se, v lékařství jemu živú žábu pozřieti dali a to mistrovstvem učinili, že žába v břiše poče živa býti, rostúc a jedúc břicho jemu obtiežila. V těch časiech poče Nera břicho boleti. Pozvav lékařuov k sobě, vece jim: Přizřete k tomu, toť mě dietě velmi dusí, jižť déle trpěti nemohu. Učiňte, ať porodím. Tehda oni jemu lékařstvie dali, jímžto hroznú žábu z hrdla se krví jemu vyvrátil. I vecechu jemu mistři: Protoť jest tak hrozné to, co s urodil, že s času přirozeného
