ovšem ztruzené, jakž takž polože, odpočinul sem, o krmi a o pití mlčím, že jakžkoli u veliké žádosti, nemocný, studené vody se napie, i té jsem já na čas neměl. A vařeného pokrmu pojésti, to jsem za veliký hřiech měl. A tak s zvěří a s rozličným národem na poušti tovařisky bydlil jsem. A když jsem se tak bydle čtyři léta u pokání trudil, odtud vstav, do Betléma jsem šel a tu v svatém Písmě, postě se a Bohu se modle, bydlil.
Divně také mnozí se k němu učedlníci přibravše, svatý život podlé něho vedli. A tu svatý Jeroným v svatém úmysle u předkládaní svatého Písma mnoho let pracoval. A v té práci tak se trudil, že když na své posteli ležal, vzhuoru vstáti nemohl, než provázek ujma, kterýž nad ním visel, sobě vzhuoru vstáti pomohl.
A když jednú svatý Jeroným s svými duchovními bratry poslúchaje, ano svaté Písmo čtú, sedieše, v tu hodinu lev velmi veliký kléceje do kláštera vběhl. Jehožto jiní mníškové zazřevše a velmi se ulekše, kam kto vida, utiekáše. Ale svatý Jeroným jako proti hosti, nic se neboje, proti lvu vyšel. A tu jemu lev pitomú postavú bolestivú nohu ukázal, jako by od něho uzdravenie potřeboval. Tehda svatý Jeroným k sobě bratří povolav, kázal, nohu lvovi umyjíc, jeho bolesti hledati. A když to učinili, nalezli, ano jeho noha trnem raněna. Tak o něm přizřeli, že jemu nohu uzdravili. Protož ten lev jako jiná pitomá tvář pryč běžeti nechtěl, ale tu s nimi zuostal. To vida svatý Jeroným, že ten lev netolik pro své nohy bolest, ale jim na poslúženie Bohem byl poslán, s bratrskú radú lvu ten úřad poručil, aby s klášterským oslíkem, kterýž drva bratřím z lesa nosil, do lesa chodil a jeho pasa ostřiehal. A tak se jest stalo, že lev toho oslíka pásl a ostřiehal. A když byla hodina, tehda se vždy do kláštera vrátil. A když jednú toho oslíka pásl, kupci tudy jedúce tehdaž, kdyžto lev spal, při oslíku žádného nevidúc, oslíka ukradše pryč zavedli. A potom po dobré chvíli, kdyžto lev procítiv, oslíka nenalezl, poče jeho, sem i tam běhaje, hledati. A když ho nenaleze, přiběhnuv před klášter, lev pro hanbu, jako jindy činil, vjíti nesměl. Jehožto bratřie zazřevše, an pozdějí než jindy a bez oslíka se navrátil, domněli se, by byl hladem připuzen, oslíka snědl. Protož lvu jeho obroka dáti nechtiec, k němu mluvili a řkúce: Hanebné zvieře, jdi tam pryč, a což s nedojedl, oslíka, to dojez a naplň své lakomé břicho! To řekše, ještě sobě nedóvěřiec, na pastviště vyšedše, zdali by kteraké znamenie nalezli. A nenalezše, k svatému Jeronýmovi se vrátivše pověděli. Jimžto svatý Jeroným přikázal, aby oslový úřad lvu poručili. A tak oni drev narubavše, břiemě na lva nakladše, do kláštera nésti kázali. Tu se lev nic neprotivě, pokorně ta drva nesl.
A když jednú břiemě donesl, jal se i sem i tam, oslíka hledaje, běhati. Tehda náhodú kupci, přes tu púšť s velblúdy jedúc,
