K tomu anjel, jeho omlúvaje, vece: Skrúšenie jest měl v srdci a často se jest na své hřiechy rozpomínal, ale podlé lidského obyčeje káti se jest odkládal. K tomu diábel vece: Jakž jest ze zlého obyčeje proti Bohu poblúdil, takež správnú má pokutu za hřiechy přijieti. K tomu anjel vece: Suďme se před Bohem. A když se počechu před Hospodinem súditi, tehda diábel vece: Všeliký sluha, kterýžto vie vuoli pána svého, a ne tak činí, častokrát bit bývá mnohými ranami. K tomu anjel boží vece: Na čem jest tento člověk vuole božie nenaplnil? K tomu diábel odpovědě: Mnoho zlého jest činil a zvláště že dary od zlých lidí přijímal a od jednoho lichevníka zle dobyté penieze vzal. Protož kam se jest děla spravedlnost božie? Jehožto sme za pravého Boha měli až do dnešnieho dne, jenžto jest nade všemi hřiešnými, kteřížto bez pokánie scházejí se, na věky pomstiti slíbil. K němužto anjel vece: Náhle mlč, neb nevieš předjednánie božieho! Neb kdežkolivěk ku pokání navrácenie jest v naději, tuť milost božie ráda pomáhá. A když se tak dlúho s diábly anjelé o tu duši vadili, v tu dobu diábel obrtna se tak velmi svatého Forzea udeři, jakž potom, když se k životu navrátil, viec ten úraz na něm znamenitě ostal.
Potom na tom súdě, dlúho se hádavše, anjelé mocně nad diábly svítězili. Tehda, jakž to popsal svatý Beda, jeden z anjeluov k svatému Forzeovi vece: Náhle vzhlédni na vešken svět, a což uzříš, to znamenaj! Tehdy svatý Forzeus vzezřev uzře, ano jedno převeliké velmi údolé, nad kterýmžto údolím čtyřie hrozní ohňové v povětří hořeli. V tu dobu anjel vece: Toť jsú ti čtyřie hrozní ohňové, kteřížto tento svět ke zlým skutkuom zažéhají. První oheň jest lživý, v němžto hořie všichni ti, ješto na svatém křtu, diábla i jeho všie zlosti se odřekše, toho nesplnili, ale diábelskému pokušení povolili. Druhý oheň jest, v němžto hořie všichni ti, ješto k světu viece mysl přikládají než k nebeskému království. Třetí jest oheň, v němžto hořie všichni ti, ješto sú mnohými protivenstvími uráželi bližnie své. Čtvrtý oheň jest, v němžto hořie všichni ti nemilostiví, kteřížto své chudině rozličným násilím křivdu činie. A když to anjel mluvil, ti ohňové se spolu sstúpivše počeli velmi plápolati, tak že svatý Forzeus boje se k anjelovi vece: Tento se oheň ke mně velmi blíží. K němužto anjel vece: Neboj se, nebo, jehožto s svými hřiechy nezažehl, toť v tobě hořeti nebude. Tentoť oheň jinak nežže, než každého podlé jeho zaslúženie přečistí. V tu hodinu svatý Forzeus, k svému se životu navrátiv, uzřel, ano nad ním jako nad mrtvým přietelé sediece pláčí. A odtud vstav, mnoho dobrých skutkuov čině, málo na světě pobyv, Bohu se dostal.
