dne i v noci přicházeje, v rozličné se tváři proměňováše, jednak v ženské, jednak v ptačí se ukazováše. Avšak když svatá Justina před duom vyzřela, jinak ho neuzřela než v jeho přirozené tvářnosti.
Téhož času její světský milovník druhý, kterýž ji milováše, Angladius, svými čáry u vrabcovú tvář se proměniv, na okence jejie komory vzlétl. Tu jakž jeho svatá dievka zazřela, tak jeho ne v vrabcové, ale v přirozené tváři uzřela. Tehda Angladius tak stoje na okenci, odtud ani skočiti, ani kam utéci moha, velmi sobě stýskáše, neb svých čáruov moc bieše tu hodinu ztratil. Ale svatá Justina, bojéci se, aby doluov skoče se nezabil, po řebříku jeho doluov kázala ssvésti, aby jeho, jako zloděje nejmúc, nezabili, vystřiehajíci jeho, aby přestal od bláznového milovánie.
A když ve všem svém pokúšení viděl se diábel přemožena, vrátiv se postavil se před Cipriánem. Jemužto Ciprianus vece: Vidíš li, že si přemožen. Zač stojí všecka hubená moc vaše, že nemuožete jedné mladé děvečky přemoci, ale ona nad vámi, což jí libo, páše. A protož chci tomu, aby mi pověděl, čí mocí ona to činí, od koho tu má moc! K tomu diábel vece: Chceš li mi přisieci, že mne neostaneš, pronesuť, od kohoť má tu moc. Jemužto Ciprianus vece: Pověz mi, skrze koho mi kážeš přisieci! K tomu diábel vece: Skrze mé veliké moci mi přisež, že se ode mne nikdy neodlúčíš. K tomu Ciprián vece: Přísahámť tobě skrze tvú velikú moc, že se od tebe nikdy neodlúčím. Tehda diábel, již jako jist jsa, jemu vece: Ta moc, pro nižto k té svaté dievce přistúpiti nesmiem, jest moc svatého kříže. Neb jakžť se brzo požehná, tak nad ní nižádné moci nemám ani mieti mohu. K tomu Ciprián vece: Tehdy jakž já vidím i znamenám, ukřižovaný jest větčí než ty. K tomu diábel vece: Ovšem větčí jest než my všickni a ještě viece. Všecky ty, kteréž my přelstímy, on na věčné muky odsúdí. K tomu Ciprián vece: Když je to tak, tehdy já mám s právem ukřižovanému slúžiti, abych u věčné muky neupadl. Jemužto diábel vece: Přisáhl s mi skrze množstvie mé moci, skrze nižto nižádný křivě nepřísahá, aby mne nikdy neostával. K tomu Ciprián vece: Tě i všecku tvú moc potupuje zamietám a tvých se všech diábluov odpoviedám a znamením spasitedlného kříže tebe se odžehnávám. A jakž to Ciprián vece, tak ihned diábel velmi se zahanbiv, od něho vzplanuv, pryč zašel.
Tehda Ciprián s velikým skrúšením se odtud zdvih šel k biskupu. Jehožto biskup uzřev, za to maje, by proto přišel, aby svými čáry křesťanstvo v blud uvedl, promluvi k němu a řka: Měj na tom dosti, Cipriáne, že mnoho sprostné lidi s pravé cesty svodíš! Ale obce křesťanské přemoci
