znám, že sem přemožen. Ale kterým činem, toho praviti nesmiem. Viděl sem při nie hrozná znamenie a ihned sem se všie moci zbavil. To Ciprián uslyšav, toho diábla od sebe zahnal a jiného mocnějšieho kniežete diábelského k sobě pozval.
A když se ten před ním postavil, promluvi k němu Ciprianus a řka: Pověz mi, kteraká jest vaše moc tak malá, že jí dievka mladá odolati muož! K tomu diábel odpovědě: Uzříš jednak, coť já nad ní spáši. Najprvé na ni rozličné nemoci zimnice přepustím a k tobě její mysl mocně zapálím. A tolik o ni choditi budu i toliko jí viděnie nočnieho ukáži, žeť ji vždy z smysla vyvedu a o puol noci ji před tebú postavím. To diábel pověděv, se v panenskú tvář proměnil a k svaté Justině přišed vece: Aj, dievko šlechetná, toť k tobě jdu s tiem úmyslem, chtieci s tebú v čistotě na věky zuostati. Ale prosímť tebe, pověz mi prvé, která naše za to odplata od Boha bude. K tomu svatá Justina odpovědě: Za malé utrpenie veliká nám odplata přijde. K tomu diábel vece: Panno milá, proč jest to Buoh řekl tehdy, když jest člověka stvořil: Rosťte a rozmnožte se a naplňte zemi. Strach mi jest velmi, budeme li v čistotě bydliti, budeme se božiemu přikázaní protiviti. Chtiec sobě odplaty dobyti, v boží hněv upadneme. To mluvě diábel, poče srdce té dievky ve zlém myšlení zapalovati tak silně, že již pomyslila, chtiec po jeho radě postúpiti. Avšak brzo se navrátivši, a že diábel s ní mluví, porozuměvši, poče se ihned znamením svatého kříže žehnati. A ihned ten diábel před ní zmizal.
A když jie ten diábel rozličně pokusiv, nesvítězil, potom božím přepuštěním na ni velikú nemoc diábel přepustil a mnohým diábelníkuom volati po zemi přikázal: Nepovolí li Justina Cipriánovi k manželství, že v tom městě Antiochie veliký mor na lidi přijde! V ten čas poče veliký mor v tom městě býti, tak že rozliční lidé své nemocné před duom jejieho otce nesli sú, prosiece, aby Justinu za muž dali a všicku obec od moru zachovali. A když k tomu svatá Justina nikoli nepovolila, poče jí obec zabitím hroziti. Tehda svatá panna Justina sedmé léto tomu moru s velikú pokorú za vešken lid Bohu se pomodlila a ihned mor přestal. Vida to diábel, že proti ní nikoli svítěziti nemuož, v tvář svaté Justiny se proměniv, k Cipriánovi šel. A když proti němu v té postavě, jako by jeho milujíc túžila, chtiec políbiti jeho, k němu přistúpi, tehda Ciprianus, mně Justinu, velikými radoštěmi vece: Vítaj, má milá panno Justino, ze všech najkraššie! A jakž Ciprianus svatú Justinu pojmenoval, tak diábel, toho svatého jména trpěti nemoha, ihned zmizal. Proněžto Ciprianus, vida se tak oklamána, velmi se zamútil a tak u veliké milosti ostav, před její duom ve
