vojště na tom přihlédaní stály, v tu hodinu anjelé, z nebes sstúpivše, nad svatým Václavem se vznášiechu a kříž stkvúcí před jeho svatú tváří se blštieše. To kúřimské knieže uzřev, před svatého Václava nohami padl, prose ho, aby mu ráčil jeho svuoj hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vece: Vrať se domuov u pokoji a měj dosti na svém, jáť tvého nežádám.
Potom po malých časiech svatý Václav, aby k ciesařovu dvoru jel, byl pozván. A když tam přijel, od ciesaře i ode všech kniežat ctně přijat a tu v pilných radách ciesařových znamenitě nade všecky jiné v múdrosti poznán. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván a pro velikú práci, jižto, zvláště Bohu se modle, nesl, rozličně se trudil, v radu přijíti se spozdil. Tehda ciesař s kniežaty, mniece, by se pro svú hrdost přijíti oblenil, to byl zpuosobil, když by svatý Václav v radu přišel, aby ho nižádný pozdravením ani povstáním nepoctil. Avšak jakž brzo svatý Václav v radu přišel, uzřev ciesař, ano jeho světí anjelé vedú a kříž zlatý jemu na čele se stkvie, ihned před ním se všemi kniežaty padna, jemu se pokořil, slibuje jemu, což by na něm poprosil, neb kázal, na tom by byl uslyšán. Tehda svatý Václav ruky svatého Víta na ciesařovi poprosil a ihned jemu mile ciesař dal. Potom svatý Václav, s tiem drahým darem do Pražského města přijev, kostel ve jméno svatého Víta učinil. A zatiem po toho svatého otce, řezenského biskupa, kterýž těch časuov nad českú zemí biskupského duostojenstvie moc mějieše, poslal, prose, aby přijeti se neoblenil, ale přijeda kostel svatého Víta posvětil. Jemužto biskup řezenský odevzkázal a řka: Azda mne, synu milý, potřebuješ? Věz to, že ten kostel, jakž sem u vidění božím zjevením viděl, povýšen bude v duostojenství arcibiskupstvie stolec i hlava duchovnie tvé země. Avšak aby se tvá prozba i vuole naplnila a tvuoj kostel byl posvěcen, rád to chci zpuosobiti.
Co potom svatý Václav pokorných a milostivých skutkuov pro Jezu Krista činil, o tom se mnoho píše. Zvláště když jednoho času svatý Václav v noci, ano snieh a led veliký, s svým starým sluhú, jenž jest slul Podivoj, jemužto všecko tajemstvie i náboženstvie svatého Václava známo bylo, k kostelu bos jdieše, tehda ten svatý Podivoj, kterakžkoli v obuvi jda, však veliké zimy trpěti nemohl. Jemužto svatý Václav vece: Podivoji, viziť to, žeť jest tobě zima. Stúpaj na mé stúpěje! A jakž poče v jeho svaté šlépěje stúpati, tak se jemu ihned nohy shřiely, tak že nepočil nic viece zimy. A ty jisté svatého Václava stúpěje, že po zmrzlém blátě chodiec, své
