matka byla jménem Teodora. Těm Duch svatý dal uměnie v lékařství tak velice, že netoliko lidi, ale i dobytek uzdravovali, od nižádného nic neberúce, ale všem pro Buoh hotovi jsúce. A když jednoho času jedna nemocná paní jménem Paladia, veliké zbožie na lékařstvie naloživši, a nic neprospěvši, k těmto svatýma přišla a ihned zdráva byla. Jeden dar dosti dobrý připravivši k svatému Damiánovi tajně přinesla. A když od nie nikoli vzieti nechtěl, pro vieru veliké přísahy jeho zaklínala, aby jedno ten dar přijal. Tehda svatý Damián, když se její přísaze a prozbě nikoli obrániti nemohl, chtě jejiemu náboženství dosti učiniti, ten dar od nie přijal. To svatý Kozma zvěděv, pozvav k sobě svých mladších, jim přikázal, aby tělo svatého Damiána, když by umřel, podlé něho nepochovávali, protože jest směl za té paní uzdravenie dar vzieti. Ale pak nazajtřie zjevil se Ježíš svatému Kozmě a řka: Neměj za zlé bratru svému Damiánovi, nebť jest ten dar dobrým úmyslem přijal.
Potom po malých časiech jeden znamenitý římský starosta, úředník ciesařuov jménem Lizias, uslyšev o těchto svatých mnoho dobrých znamenitých skutkuov, kázal je před se přivésti i poče jich tázati, kterací by lidé byli a odkud a kteraká by jich jména byla. K tomu světí odpověděli: Rodem sme z Arabské země. Jména naše jsú Kozma a Damián. A máme tři bratry. Jednomu jméno jest Antimius a druhému Leontinus a třetiemu Euprepius. To odpověděnie starosta od nich uslyšev, kázal jim ty své bratry přivésti a bohuom se pohanským modliti. A když oni tomu nikterak nepovolili, kázal je, za ruce i za nohy zvěšejíc, mučiti. Uzřev, ani na to nic netbají, kázal je, řetězy sviežíc, v moře uvrci. A v tu dobu anjel boží z moře je vyvedl, a oni opět přišedše před starostú stáli. Jimžto starosta vece: Znamenámť to na vás, že skrze některaké veliké bohy svými čáry lidi blúzníte, že na muky nic netbáte a mořskú hlubokost za nic nemáte. Protož chci tomu, aby mě naučili, která sú to kúzla vaše, ať po vás ve jméno Boha Adrianova postúpím. A jakž to ten starosta vece, tak diábli přistúpivše jechu se jeho po líci neskrovně bíti. Tehdy ten starosta poče volati k svatému Kozmě a Damiánovi a řka: Prosím vás, šlechetní mužie, abyšte svého Boha za mě poprosili. A jakž sú tato dva svatá Bohu se pomodlili, tak ihned diábli toho bitie přestali. V tu dobu opět ten starosta poče nemúdře mluviti a řka: Netáhl sem pomysliti, chtě svých bohuov zuostati, až se biechu bohové na mě rozhněvali. Protož již nechci toho trpěti, byšte se v čem mým bohuom protivili. To řekl starosta, kázal veliký oheň učiniti a svatého Kozmu a Damiána v ten oheň uvrci. Jimžto ten oheň nic neuškodil, ale mnohé pohany, ješto
