křesťanské viery jeho učiec, chováše. Tehda milostivý utěšitel Duch svatý tak toho dietěte srdce vnitř svým vdešením byl rozpálil, že jeho svatá učenie jako světlé jiskry, od něho jdúc, stkvěly se a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie strdí sladce od jeho úst pocházieše. Proněžto skrze jeho svatého slova snažné kázanie všecka Česká země slavně jest osviecena. Netoliko slovem, ale i rozličným příkladem, neb se tak o jeho svaté milosti čte i píše, že jest byl přečistého života, tělesenstvie své bez poškvrny choval a vždy žádaje, kterak by pro Jezu Krista svú krev prolil. Protož spravedlnost svaté viery ne tajně, ale zjevně kázáše, vždy se Bohu nábožně modlil bedlivě ve dne i v noci, Boha následuje ve všech svatých skutciech, v almužnách, v milosrdenství, v pokoře nad jiné své rovně znamenitě prospieval.
Těch časuov ta závistivá Drahomíř, nemilostivá pohanka, žádajíc nad svú dčtí, svatú Lidmilú, kniežectvo České země obdržeti, dva šeredná násilníky, jimžto jména byla Tuman a Guman, do Tetína na hrad poslala, aby tam jevše věrnú boží služebnici, svatú Lidmilu, zahubili. A tak se jest i stalo, od těch dvú jest udávena a ta svatá duše jest do nebes šla. Potom ta nemilostivá Drahomíř jala se křesťanuov nenáviděti a jim mnoho zlého činiti. Ale syn její, svatý Václav, vieru křesťanskú, jakž ho byla jeho babka, svatá Lidmila, naučila, tvrdě držieše, navracuje zase jie rozehnalé křesťany a jim milostivě v jich potřebách pomáhaje. Tu také zvláštní pokoru činieše, že oplatky tajně peka a z hroznóv svýma rukama víno vydavuje, k boží službě po kosteléch rozdáváše. Častokrát také drva a jinú potřebu chudým vdovám pracným, rozličným lidem tajně v noci nosieše. Těch časuov kúřimské knieže vida božieho sluhy velikú pokoru a jeho na své mysli potupenie nesa, jal se kniežectví České země rozličně překážeti i veliké násilé činiti, tak že musil svatý Václav s velikým vojskem proti němu na pole táhnúti, nedada své země viece hubiti. Jehožto zástup knieže kúřimské potupiv, s svým zástupem proti němu také vyjel na pole a s ním se k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: Když žádáš nad mým knížetstvím vévoditi, co je toho potřebie, aby tito zbiti byli v boji, nad nimiž chceš panovati! Jáť těch lidí krve prolitie nežádám, protož se mnú boj slib, nade mnú nad samým svítěze, panujž nade všemi mými. Pakliť já tě přemohu, ale ať tvoji pod mú moc slušejí. Tomu poselství knieže kúřimské vesele povolil. By ta smlúva byla s obú stranú otevřiena tak, jakž by nižádný jim pomáhati nesměl, jakž to se jest stalo. Když ta kniežata proti sobě na ssedání šli a obě
