celuj svatého Petra apoštola řetězy, jimižto byl on okován, a ihned zdráva budeš. Tehda Kvirinus v žaláři, v němž svatý Petr vězal, řetězuov hledati kázal. A jakž brzo je nalezl, tak Balbíně celovati dali a ihned uzdravena byla. To Kvirinus uzřev, svatého Alexandra z žaláře vyvedl a se vší čeledí i s mnohými jinými lidmi svatými křest přijal. Tehda svatý Alexander papež kostel ve jméno svatého Petra z okovuov zproštěnie učinil a tu ty řetězy, v nichžto vězal svatý Petr, duostojně položil. Protož na ten den k tomu kostelu na pút jdú a ty okovy celují.
Třetie proto tento svatý hod ustaven jest, jakž to praví svatý otec Beda: Byla sta dva ciesařé, jeden Oktavianus a druhý Antonius. Ti jsú sobě příbuzní byli, protož jsú mezi sebú všeho světa ciesařstvie rozdělili. Oktavianus na západ slunce s této strany moře vše ciesařstvie držal. A Antonius všecko s oné strany moře měl. A když Antonius sestru Oktaviánovu za sebú měl, pohrdav jí, pojal královú z Ejipta, jížto Kleopatra řiekali. To Oktavianus uslyšav, s velikým hněvem lid sebrav, proti Antoniovi táhl a tu ve všem nad ním svítězil. Protož Antonius s svú královú Kleopatrú utekli odtud, u veliké žalosti oba se zabila. A Oktavianus, ejipské královstvie zrušiv, ty vlasti pod římské ciesařstvie poddal. Odtud Oktavianus ciesař do Alexandrie jel a tu veliké zbožie zdvihl, do Říma s sebú přinesl. Ten ciesař Oktavián tak jest slavně po všem světě obecné dobré vzplodil, jakž což jest bylo dřieve za čtyři penieze, to za jeden peniez kúpeno. Protož, že obecné dobré tak spoře rozšířil, jemu to doustojné příjmie Augustus, totiž Přispořitel, najprvé ze všech ciesařuov dáno jest. A tak již všichni ciesaři od toho miesta až do dnešnieho dne Augustové slovú, totiž Přispořiteli slovú, jakžto od Julia ciesaře viece jeho všichni ciesaři ciesařové slovú. A tak proto Oktavianus ciesař první den toho měsiece, kterémužto měsieci dřieve šestý řiekali, veliké vítězstvie obdržal, potom ten měsiec od Oktaviána ciesaře nazván jest augustus. Jehožto měsiece první den na pamět Oktaviána ciesaře vítězstvie slavili Římané.
A to jest trvalo až do časuov Teodozia císaře, kterýžto kraloval po božiem narození čtyři sta a pětmezcietmé léto, jehožto dcera Eudozia za Valentiniánem byla. Ta do Jeruzaléma jednoho času přijela, jížto jeden žid za veliký dar dva řetězy, v nichžto vězal svatý Petr, vděčně dal. Potom ta jistá Eudozia s těmi řetězy do Říma se vrátila a tu uzřevši, ano Římané, pohané, řečeného měsiece první den Oktaviánovi ciesaři, pohanovi, na čest slavie. Pomyslila sobě, kterak by ten obyčej zatratila. A potom s svatým otcem papežem, jemužto Pelagius řiekali, snažně se
