A mezi tiem kázáno volati, ktož by je polapil, v jich se zbožie dědičsky uvázal. Proněžto jeho deset žákuov nalezše, beze všeho súdu jim hlavy stínali. Nazajtřie svatý Štěpán papež jat, do pohanského chrámu veden a tu, aby se anebo diáblovému obrazu modlil, anebo na smrt šel. A když svatý Štěpán v chrám vjide, tu Boha poprosil, aby se ten chrám obořil, a ihned v tu hodinu veliká strana toho chrámu se obořila. Lidé se užasše rozběhli a svatý Štěpán odtud na krchov svaté Lucie přišel. To uslyšav Valerianus, viece rytieřuov než dřieve k němu poslal, a ti ihned přišedše, jej, an mši slúží, nalezše, hlavu jemu na tom miestě sťali a ta duše šla v anjelské přiebytky.
Měsiece srpna dne třetieho v Jeruzalémě nalezenie svatého Štěpána, prvnieho mučedlníka, o němžto se takto vypravuje
Svatého Štěpána těla nalezenie trojí věc znamenáva. Najprvé o jeho těla nalezení. Druhé o jeho těla přenesení. Třetie o jeho svatých kostech svatého Vavřince s kostmi složení.
O nalezení takto se píše, že byl jeden kněz bohobojný, kterémužto řiekali Lucianus, jehožto pamět mezi duostojnými času dávnieho mistry napsána jest. Ten Lucianus v jeden čas ani spal, ani bděl, ale v kterakési otrapě odpočíváše a tu se jemu jeden muž starý podobný s obrostlú bradú zjevil, na němžto plášť bieše zřetedlné barvy světlý, kříži vyražovaný, na jehožto také nohách bieše obuv pozlacená. Ten muž zlatý prut v ruce držieše a tiem prutem Luciána kněze pomrštil a řka: Snaž se na to, aby naše hroby otevřel, neb těla naše v nepoctivém miestě ležie. Protož jdi k Janovi, biskupu jeruzalémskému, ať naše těla v poctivějšiem miestě položí, nebo kdyžť bude Buoh chtieti přepustiti na svět kterú přiepustu, naší prozbú obleví. Toho muže Lucián kněz otázal a řka: Pověz mi, kto jsi? K němuž vece: Já jsem Gamaliel, kterýžto sem svatého Pavla apoštola vzchoval a před sebú chovaje, svatému Písmu naučil. Znamenajž dobře, že ten, jenž se mnú v hrobě leží, jest svatý Štěpán, jehožto jsú židé ukamenovali a jeho tělo před město vyvrhli, aby tam od zvěři bylo snědeno. Ale ten, k němužto jest celú vieru měl, ten jeho tělo bez úrazu zachoval a já to tělo pochopiv, v mém hrobě jsem je pochoval. Druhý také, jenž v hrobě se mnú leží, vnuk jest muoj Nikodemus, kterýžto přišel v noci k Ježíšovi, od svatého Petra a svatého Jana křest přijal. Proněžto židovské starosty byli by jej zabili, by mne v tom nectili, avšak toho málo oblevivše, jemu všecko zbožie pobrali a velmi jej ubili. Jehožto sem já v svuoj duom uvedl a tu
