několik dní živ pracně přebyv umřel a já jsem v nohách u svatého Štěpána jej pochoval. Ale třetí, jenž se mnú leží, jest Abibon, syn muoj, kterýžto dvaceti let vstáři jsa, se mnú křest svatý přijal a s Pavlem apoštolem ode mne se Písmu naučil. Ale má žena Etea a Selemias, muoj syn, jenž viery křesťanské nechtěli přijieti, našeho pohřebu nebyli duostojni. Ty jisté jinde pochovány nalezneš. To řekši svatý Gamaliel i zmizal.
V tu dobu Lucianus kněz, z toho viděnie se probrav, poče Boha prositi, bylo li by to viděnie pravé, aby se jemu i druhé i třetie zjevilo. Tehda potom první pátek opět též viděnie Lucianus viděl a tu tresktán byl, proč by to, což mu u vidění rozkázáno bylo, obmeškal. K tomu Lucianus vece: Neobmeškal sem, ale Boha sem prosil, aby mě tiem viděním potřetie ujistil. Jemužto Gamaliel vece: Viem, že jsi na to myslil, naše těla nalezna, které jest čie tělo, kterak by poznal. Proněžto ta znamenie tobě dávám, že nalezneš čtyři košíky, v jednom košíku ruoži červenú a ve dvú košíkú ruoži bielú a čtvrtý košík jest střiebrný, šafránu plný. Ti košíkové jsú našeho pochovánie truhly a ty ruože jsú naše blahoslavené kosti. První kuoš s červenú ruoží jest hrob svatého Štěpána, jenž jediný z nás svatý mučedlník jest, ale dva košíky s bielú ruoží, toť jsta dvě truhle, má jedna a Nikodemova druhá, ještoť jsme v ustavičenství svaté viery sešli, a čtvrtý košík střiebrný, šafránu plný, jest syna mého Abiba, kterýžto jest v čistotě duostojné s tohoto světa sšel. To Lucianus uznamenav, v pátek na druhú neděli též viděnie třetie viděv a hněvivě napomenut, proč by tak, jakž mu učiniti rozkázáno, zpozdil. V brzkosti vstav, šel do Jeruzaléma a tu Janovi biskupovi, jakž mu bylo rozkázáno, pořád všecko vypravil. To Jan biskup uslyšav, k sobě jiných biskupuov pozval, s nimi na to miesto, kdež bylo Luciánovi zjeveno, šel. A když počechu zemi kopati, země se potřásla a vuoně předobrá odtud vyšla a sedmdesáte člověkuov těch svatých prosbú od rozličných neduhuov v tu hodinu uzdraveno. A tak tu biskupové ty svaté kosti pobravše, v tom kostele, v němžto byl někdy svatý Štěpán alcipřištem, s velikú ctí pochovali. O těch svatých těl nalezení svatý Beda v svém popsání popsal a zvláštní pamět ostavil.
Druhé o svatého Štěpána těla přenesení tak svatý Augustin píše, že Alexander, knieže římské, jeden čas s svú paní do Jeruzalémě přes moře se přeplavil a tu svatému Štěpánu krásný kostel udělal. A po těch časiech umřev, v tom kostele při hrobu svatého Štěpána se pochovati kázal. Potom po sedmi letech jeho paní Juliána, od rozličných kniežat
