Vavřinec, jakžto by svému bratru milé vítanie dával, na stranu v hrobu polehl a polovici miesta jemu postúpil. Tehdy Řekové v tu dobu chtěli jsú vzieti tělo svatého Vavřince a k hrobu přistúpichu a ihned jakžto mrtví na zemi jsú padli. A když se papež se vší obcí za ně snažně poče modliti, v samý večer z toho otrapenie se probrali, ale potom v desieti dnech všichni jsú zemřeli. A ti Vlaši, kteřížto Řekuom povolili, i všickni smysla zbyli, až jeliž ta dva svatá mučedlníky spolu v hrobě ležali, tož teprv tito uzdraveni byli. V tu dobu hlas z nebes slyšán jest: Ó, Říme, město šťastné, že tě dvě svaté těle, svatého Štěpána a svatého Vavřince, v malém přiebytku a neb schráně zavieráš. Potom Hospodin divuov mnoho jest učinil skrze svatého Štěpána, a zvláště že šest mrtvých vzkřiesil. Dálo se to po božiem narození čtyři sta a dvacáté čtvrté léto.
Měsiece srpna dne pátého v Italí v městě Bononí hod blahoslaveného Dominika zákona predikátorového, o němžto se takto vypisuje
Svatý Dominik, predikátorového zákona počátek i hlava, z Hispánské země rodem, z toho biskupstvie Oksemensis, z té vsi, kteréžto Callegora řiekají, se urodil. Jeho otec slul Felix a jeho matka Johanna jméno měla. O tom svatém dietěti takto se vypravuje, že jeho duchovnie matka, ješto jeho z svatého křtu zdvihla, to zjevenie o něm měla, že to dietě Duchem svatým osviecené má skrze kázanie slova božieho veškeren svět osvietiti. V tom zjevení tak jej viděla, ano dietě krásné hvězdu přestkvúcí na čele má, že ta hvězda veškeren svět osvěcovala. V tom jeho svatém dětinstvu, u své chovačky ještě jsa, častokrát nalézán jest, an na zemi leží, Bohu pokoru svú v mladosti ukazuje. A když pak z svého dětinstvie vyšel,
