se tak přihodilo, že v ty časy bylo se rozmnožilo kacieřstvie onoho velikého kacieře Ariana, jehožto kacéřství když Liberius papež povoliti nechtěl, proto Konstantin, syn Konstantinóv ciesařóv, papeže Liberia do dalekých vlastí zavésti kázal, a tam tři léta byl. Proněžto všecka obec žákovstva i jiní lidé v Římě volili, aby svatý Felix papežem miesto Liberia byl, jakž sú i učinili. V ty časy svatý otec Felix obecně žákovstvo všech vlastí sezval. A když tu osm a čtyřidceti biskupóv bylo, před těmi přede všemi Konstantina ciesaře, jakžto kacieře, a dva kněze slovutná, ješto s ním držiešta v Arianovém kacieřství, z obce křesťanské vypověděl. Proněžto Konstantin rozhněvav se svatého Felicia s papežstvie sehnal a Liberia papeže opět zase na stolici papežově posadil, aby kteréž jest svatý Felix vyobcoval, ty jisté Liberius odevzal. V tom zamúcení Liberius Arianovu kacieřstvu povolil, a tak na kněží i na vše žákovstvo veliká pohroma byla, že i kosteluov nectiece, v kosteléch je zabíjeli. A když svatého Felicia s papežstvie sehnali, v jednom svém dvoře přebýval, tehdy v jednu hodinu zlí jeho protivníci přišedše ze dvora jej vyvedli a tu jemu hlavu stěli. To se dálo po božiem narození tři sta let čtyřidcátého léta.
Tehdyž u cesty Portuenské svatých mučedlníkuov Simplicia, Faustina a Beatrice, o nichžto se takto píše
Svatá dva bratrance Simplicius a Faustinus kdyžto sú se modlám modliti nechtěla, mnoho sú od Diokleciána ciesaře múk trpěli a naposledy, hlavy jim stínavše, jich těla v řeku Tiberis, ješto skrze Řím teče, uvrhli. Ale sestra jich jménem Beatrix jich těla, z řeky vyvlekši, ctně pochovala. V ten čas Lukrecius starosta, jenžto miesto ciesaře za starostu bieše, zachtěv jejího zbožie i jejím dvoróm, kázal ji jieti,
