uradivši, lidem ponukli a dobrotivú řečí uvedli, aby ten hod, kterýžto pohanskému ciesaři na pamět slavili, svatému Petru apoštolu na čest jeho vězení a zproštění slavili. A když to všem lidem libo bylo, tehda Eudozia ty řetězy, kteréžto byla z Jeruzaléma přinesla, vynesši všem lidem ukázala. A v túž hodinu svatý otec Pelagius ten řetěz, jímžto byl okován svatý Petr za Nera ciesaře, také před lidi vynesl. A když ten řetěz k oněm dvěma přiložili, tu Buoh svuoj div ukázal, že se tak ty řetězy spojily, jakžto by vždy jeden řetěz byl. Pro kterýžto div papež a ta královna ty řetězy v kostele u svatého Petra v Římě, kterýž ve jméno svatého Petra vězenie učiněn byl, položili jsú. A papež Pelagius ten den po všem světě světiti přikázal. Skrze ty duostojné řetězy Buoh divuov světu mnoho ukázal.
Tak se čte, že za toho ciesaře, jemužto Otta řiekali, kterýžto jest kraloval po božiem narození devět set čtyřidceti a čtvrté léto, jednoho hrabí, rodice ciesařova, diábel tak mocně posedl, že se sám rukama dral a svými se zuby kúsal. Tehda ho ciesař kázal ku papežovi Janovi do Říma vésti, aby naň ty řetězy svatého Petra vložili. Tehda toho někteří zkúšejíc, jiný řetěz naň vložili, v němžto nic duostojenství nebylo, protož nic neprospěli. Potom pravý řetěz svatého Petra na jeho hrdlo vložili a ihned diábel s velikým křikem z něho vystúpil.
Čtvrté proto jest tento hod ustaven na pamět všem hřiešným, aby jakež jest svatý Petr, v těžkých okovách vězav, zproštěn, takež ten den slavný slaviti máme, prosiec svatého Petra, aby nás, hřiešné, z vězenie našich těžkých hřiechuov svú prosbú zprostil, neb toho svatý Petr jest mocen, jakožto praví svaté Čtenie, že jemu Hospodin dal moc klíčuov nebeských svázati i rozvázati. A toho na zvláštnie dosvědčenie. Tak se píše v knihách O diviech svaté královny, že byl jeden duchovní v Kolíně na Rýně v klášteře svatého Petra a že často se to přiházie, jenžto jsú doma zlí otcové a mateře urodili, těch i v zákoně duchovním dobrých učiniti nemohú. Takež ten zákonník velmi zlý bieše. Tehda se tak přihodilo, že ten zlý duchovní náhlú smrtí umřel. Jehožto diábli pochopivše, počali naň žalovati proti rozličným hřiechuom. Najprvé jeden diábel poče mluviti proti němu: Jáť jsem lakomstvo, ty s stál po zboží leckteraks tohoto světa a proti božím přikázaním často jsi cizieho zbožie žádal. Druhý diábel žalováše a řka: Jáť jsem marnost, jímžto s ty hřiechem rozličně hřešil. Třetí diábel tak voláše: Já jsem lež, jímžto s ty hřiechem mnoho hřešil. A tak všickni hřiechové žalováchu. Proti tomu dobří skutkové jej omlúváchu. Jeden dobrý skutek řekl: Já sem poslušenstvie, jehožto s ty se přidržal a starost svých poslušen byl. Druhý vece:
