sme se báli, a již tě výše nad přirozenie člověčie známy. To pochlebovánie Erodes s velikú libostí slyšal, a tu když jemu najvětčí čest činiechu, vezřev nad se, uzřel, ano výr nad ním sedí. A v tu hodinu Erodes, s velikú úžestí na lidi vezřev, vece: Aj toť, jehožto za Boha měli ste, již umřieti musí. A tak ihned červie jeho střeva v břiše bolestivě zhryzli, proněžto pátý den hrozně umřel. To o něm Jozefus popsal v devatenáctých knihách starého popsánie. A tak svatá cierkev slaví zproštěnie svatého Petra.
Druhé tento hod, jakž to se píše, proto ustaven, že Alexander papež, šestý po svatém Petru, s jedniem ciesařovým starostú, jemužto Hermes řiekali, jehož bieše Alexander na vieru obrátil, u Kvirina, kniežete římského, oba na ruozno vězeli. Tehda jednú to římské knieže přišed k tomu starostě ciesařovu, promluvil k němu a řka: Divno mi do tebe, že jsa člověk múdrý, zbavil si se duostojného starostvie a přidržíš se jiného příbytka, jenžto jako sen nic nenie. Jemužto Ermes vece: Též sem já před některými lety mněl a posmieval sem se všemu jinému a jedno sem se tohoto světa přidržal a budúcieho sem života nic netbal. K tomu Kvirinus odpověděl: Ukaž mi to, že jest budúcí život a ihned mě v své vieře máš. K tomu Hermes vece: Svatý Alexander, jehožto u vězení držíš, ten tě tomu lépe naučí. To Kvirinus uslyšav, žalostně jemu polav, vece: Já sem tobě řekl, aby ty mě o budúciem životě naučil, a ty mě pak odsieláš k Alexandrovi, jehožto já pro jeho zlé skutky u vězení držím. Protož věz to, žeť chci na to větčí stráži nad vámi mieti, a naleznu li to, a ty k Alexandrovi přišel a neb on k tobě, to vše, což mi dieta, hotov sem učiniti. A táž slova Kvirinus k Alexandrovi pověděl. Tehda v jednu chvíli, když svatý Alexander na modlitbách bieše, zjevil se jemu anjel a za ruku jeho ujem, uvedl k Hermovi, jenž jinde vězieše. A tu je Kvirinus oba spolu nalezl a tomu se velmi podivil. V tu dobu Hermes poče Kvirinovi praviti, kterak jest svatý Alexander jeho syna z mrtvých vzkřiesil. Kvirinus vece: Mám jednu dceru veliké nemoci poddanú, jížto Balbína dějí. Uprosíš li jí zdravie, slibuji, že chci vaši vieru přijieti. K tomu Alexander vece: Jdi brzo, svú dceru do žaláře přiveď, kdežto já sem vězal! Kvirinus vece: Kterak já tě tam naleznu, a já tě tuto vizi? Alexander vece: Jdi tam brzo, nebo ten, jenžto mě sem ráčil přivésti, tenť mne muož ihned tudiež postaviti. V ten čas Kvirinus dceru do žaláře přivedl a tu svatého Alexandra stojiece nalezl a ihned před jeho nohy padl. Tehda Balbína, nemocná dci Kvirinova, poče svatého Alexandra okovy celovati, žádajíci uzdravena býti. K nížto svatý Alexander vece: Neceluj, milá dci, mých řetězuov, ale jdi, celuj
