biechu, znajíce se z obyčeje, ale že by sobě bratřie byli, toho jsú nevěděli. Matka také jich, ješto na mořském břehu byla stavena, ta boží stráž nad sebú mějieše a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez poškvrny pryč puštěna.
Tehdy, když těch časuov ciesař s svými Římany od jedněch svých nepřátel mnoho přiekazy trpieše, rozpomenul se na svatého Eustachia, svého milého úředníka i tak vzácného rytieře, kterak jest on často proti ciesařovým protivníkuom vítězsky se jest mieval, poslal ciesař po všech vlastech, aby jeho hledali. A ktož by jeho nalezl, veliké jemu dary slibil dáti. Mezi nimižto poslal dva rytieře, ješto někdy v Římě svatému Eustachiovi slúžili, do té ulice, v nížto svatý Eustachius bydléše, náhodú přijeli jsú. Jichžto, jakž brzo svatý Eustachius zazřel, tak je ihned poznal a ihned se počal zamucovati, rozpomínaje se na svuoj dřevní tak velebný stav i poče ihned sám k sobě řéci: Milý Hospodine, jakež jsem náhodú tato dva rytieře, nic se jich nenaděje, uzřel, takež mě rač utěšiti na tom, abych mohl svú někdy hospodyni uzřieti! O svých dietkách nic nediem, nebo viem, že jsú zahynuly a od zvěři snědeny! Netáhl toho svatý Eustachius dořieci, až hlas z nebes k němu přišel a řka: Měj se dobře, Eustachí, a nerozpakuj se, neb tě skuoro k veliké cti navrátím a svú hospodyni i s svými dětmi v brzkém času uzříš.
A když tak jda, ta dva rytieře potka, a oni jsú jeho nepoznali, ale počeli se jeho tázati a řkúce: Ctný muži, znáš li jednoho člověka, jemužto řiekají Placidus? Zda jest do těchto vlastí přišel s svú paní a s svými dětmi? K tomu svatý Eustachius vece: Nic o tom neviem, ale prosím vás, abyšte do mé hospody vešli. A když vjidechu, poče před ně svatý Eustachius slúžiti, ano jej slzy polévají. Tehda ti dva rytieři počechu sobě šeptati a řkúc: Tento člověk jest velmi podobný k tomu, jehožto hledáme. Protož ohlédajme, má liť šrám na hlavě v jednom boji někdy sečený, tehdy jest jistě ten. To řekše, jeho hlavu ohlédali a ten šrám nalezše, ihned ho poznali a jej s velikú radostí přitúlejíc líbali a tiežíce se na jeho paní i na jeho děti. Jimžto on odpověděl a řka: Synové moji jsú zahynuli a má hospodyně mi násilím odjata. Tehda rozliční lidé, slyšiec od těch rytieřuov, kterak jest to vzácný rytieř, běžechu se všech strán, dívajíce se a řkúce: Kterak jest u veliké chudobě mezi námi bydlel. Mezi tiem ta dva rytieře počechu k němu poselstvie dieti, prosiec ho od ciesaře, aby se zase ke dvoru navrátil. A když on jim k tomu povolil, oblekše jeho v drahé rúcho, s ním se k ciesařovu dvoru vrátili. To když jest ciesař uslyšal, s velikú ctí proti němu jest vyjel a jeho s milostí přijal, tieže se jeho, kde by byl, kterak li by se jemu kdy bylo přihodilo.
