nichž se Ježíš ve Čtení zmiňuje a řka: Blahoslavení jsú, ješto lkají, nebo na věky budú utěšeni.
Čtvrtí jsú, ješto nebeského královstvie dědictvie držie, že na to mají dobré listy. To sú světí proroci, ješto sú bez strachu mezi krály i kniežaty i mezi obecními lidmi, nic se nestrachujíce, pravdu mluvili. To sú světí proroci, jimžto jest Bóh Otec skrze Ducha svatého zjevil, co se jest mělo v budúcích časiech až do dne súdného státi, o božiem narození, o božiem umučení, o z mrtvých vstání i o jeho na nebesa vstúpení i svatého Ducha s nebes seslání. Toť sú ti světí proroci, ješto sú silným Boha Otce duchem potvrzeni. A všemu světu, co má Buoh pro hřiechy na svět přepustiti, před dávními časy předpověděli. A protož sú i zřejmo pravdu mluvili i pravdu psáti směli, mnoho sú pro to trpěvše, naposledy na tom své životy dali. Některému nebozezem hlava vrtána, některý pilú přetřien. A tak rozliční rozličně pro pravdu sú sešli. Proněžto mají na nebeské dědictvie jisté listy v svatém Čtení popsané, ješto se takto píše: Blažení sú, ješto nenávist trpie pro spravedlnost, neb jich jest královstvie nebeské.
Pátí sú, ješto nebeského království dědictvie držie, neb sú je, jakž mohúce, kúpili. To sú světí patriarchové, jimžto Bóh byl dal čest, zbožie i dobytka dosti. Ti sú tak byli velikého milosrdenstvie, že což sú od Boha měli, to sú pro Buoh milostivě chudým a potřebným dávali. Mezi nimižto jeden řekl: Chtěl bych tomu, aby mi tehdy ruka má po samé ramena upadla, když nedám a neposkytnu pro Buoh chudému almužny. A protož za jich milosrdné a štědré pro Bóh dávanie, kúpili jsú sobě nebeské dědictvie. Proněžto o nich Ježíš ve Čtení praví: Blahoslavení sú milosrdní, nebo se s nimi milosrdenstvie stane.
Šestí sú, ješto nebeského královstvie dědictvie držie, nebo jim spadá po přirození. To sú světí zpovědlníci. Ti sú, rozličně Bohu slúžiec, nebesóm se dostali. Někteří na púšti bydléce, vodu pijíce, štěvík a planá jablka jedúc, v skalách a v jeskyniech se kryjíc, Bohu se snažně modlili. Někteří se postili, sušili i tak svuoj život ztrudili, až sú jedva živi na zemi chodili. Někteří púti činiec, nahýma kolenoma i ve dne i v noci klekajíc, v žíniech chodiec, na zemi, na skalách, na kamení v noci léhajíc, popel na hlavu sypíce, řetězy se po nahém životu tepúce, tohoto světa protivenství a diáblovu pokušení se brániece, svému tělesenství nepovolujíce, pokorně v tichosti své s svými bližními přebývajíc. Tiem sú zvláště od Boha darováni, že sú synové boží nazváni. Jakož praví svatý Pavel apoštol: Když synové sú, tehdy také i dědicové sú. O těch praví Ježíš ve Čtení: Blažení sú pokojní, nebo synové boží sú nazváni.
Sedmí a poslední sú, ješto nebeského královstvie dědictvie držie, neb jim jest darem dáno. To jsú svaté panny, o jichžto duostojenství svatý Ambrož popsal a takto řka: Kto jest ten,
