že múk i očistce zbaven bude a přijme od Boha ihned celé odpuštěnie všem hřiechóm. Nebo skrúšenie, jakož praví svatý Jeroným, jest veliké za hřiechy dosti učiněnie. Druzí sú, ješto se zpoviedavše, kterak sú koli podlé zpovědlníkovy rady své pokánie naplnili, avšak proto, že jest nesnadno zpovědlníkovi shodnúti, kterak kto mnoho za své hřiechy pokánie trpěti má, neb to sám jediný Buoh vie, proněžto což jest menšie pokánie, než sú hřieši zaslúžili, za to v očistci odhořeti musie tak dlúho, dokud libo jest spravedlnosti božie, kromě ač by kto z dobré vuole sám od sebe za to dosti učinil. Pakli kto zamešká, v očistci za to ukrutně odhořeti musí. A ten oheň jest tak těžký, jakž to praví svatý Augustin, ač nenie dušém věčný, však převyšuje všeho světa muky. A studen jest náš oheň proti horkosti očistcového ohně. O tom jest psáno v knihách o Svatých otciech, že byl jeden sluha boží těžkú nemocí dlúho nemocen, tak že již s pokorú trpěti nemohl. Tehdy anjel, k němu přišed, dal jemu volenie, anebo v očistci jednu hodinu přetrpěti, nebo tu těžkú nemoc na světě ještě devět let trpěti a neb na tomto světě sto let v pokání státi. A on volil v očistci trpěti. A když skonav, s tohoto světa do očistce přišel, málo pobyv v očistci, na anjela zvolal a řka: Anjele svatý, proč nade mnú pochybuješ! Slíbil si mi, abych jedinú hodinu v očistci trpěl, a již jest sto let minulo, jakž tuto trpím. K němužto anjel vece: Jáť proti tobě nepochybuji, nebo jediné čtvrt hodiny v očistci si přebyl. K tomu sluha boží vece: By mi bylo teprv voliti, radějíť bych tisíc let, na světě jsa, těžkú nemoc trpěl, než jedinú hodinu v očistci byl. Protož praví svatý Augustin: Všemohúcí moc a múdrost Boha našeho ta jest to učinila a uměla zpósobiti, kterak hrozně všeliká duše má očištěna býti, kteráž má duostojně s Bohem v nebesiech bydliti. Druhé slušie znamenati, že duše v očistci diábli mučie, neb by to neslušalo, by je anjelé mučili a vědúce, že s nimi skóro v nebeském království budú. Ale podobno jest věřiti tomu, že světí anjelé v očistci duše navštěvují a jich, aby pokorně trpěly, potvrzují. A nadto ty duše v očistci mají dvoje oblehčenie. Jedno, když se co dobrého na světě za ně děje, skrze něžto mají svých múk ukrácenie, a druhé, že jistú naději mají, že někdy odtud vyndúc, v nebesiech se na věky radovati budú.
Třetie slušie věděti, kde jest očistec. Jest jedno miesto bliz od pekla, kteréžto slove očistec. A také pravie mistři, že božie mocná spravedlnost rozličným dušém pro rozličnú věc rozličná miesta jich očištění zpósobila jest. Některým dušém pro jich spěšnějšie zproštěnie, aby se někomu dobrému zjeviec, zproštěné byly. Některým počištěnie dáno jest tudiež, ješto sú shřešily, a některým také
