znamenie, že tvá prosba za mě uslyšána jest, když do lázně přijda, mne nenalezneš. Tehda, když ten kněz, sluha boží, celý týden za tu duši zádušnie mše slúžil a potom do lázně šed, toho muže viece nenalezl, neb již toho očistce zproštěn byl skrze nábožné modlenie toho muže božieho.
Třetie některým dušém dán jest zvláštní očistec pro některého svatého prosby uslyšenie, jakož se čte o svatém Patriciovi, kterýž na Bohu některým lidem očistec uprosil na tomto světě. A to jest stalo se tiemto činem, když svatý Patricius v jedné vlasti, jiežto Ibernia dějí, slovo božie kázal, pro hrubých lidí náboženstvie málo prospěl. Proněžto snažně Hospodina poprosil, aby některaké divné znamenie v té vlasti ukázal, proněžto by se ten nebohobojný lid k Bohu obrátě, hřiechuov se pokál. Tehda jemu Buoh zjevil, aby svú holí na zemi veliký okrslek učinil. A jakž brzo svatý Patricius ten okrslek učinil, tak ihned prostřed toho okrslka zjevi se jedna propast velmi veliká. A v tu hodinu zjeveno svatému Patriciovi, že jest tu zvláštní očistec. Ktož by chtěl, ještě v tělesenství jsa, do toho očistce vjíti, netřeba by bylo jemu jiného očistce za hřiechy trpěti. A tak proto mnozí vejdúc zase se nevracovali. Ale kterým se bylo zase vrátiti, ti vejdúce, od jitra až nazajtřie do jitra v tom očistci přebudúc, opět ven na svět vyšli.
Potom po dlúhých časiech, když již svatý Patricius skonal, jeden urozený člověk jménem Mikuláš, rozpomenuv se na své těžké hřiechy, patnácte dní, jakž obyčej byl, se postil. A Bohu se poručiv, klíč od té jeskyně vzal, kadyžto do toho očistce chodiechu, sobě jeskyni odmekl i všel. A ihned na stranu nalezl jednu kapličku, v nížto mníškové všedše počechu své hodiny pěti. A potom se na toho Mikuláše obrátivše, jemu řekli: Buď ustavičen, neb tě hrozná diábelská pokušenie mají nadstúpiti. A když jich poče prositi, aby ho naučili, kterak by se tomu pokušení brániti mohl, k tomu jemu ti mníškové odpověděchu a řkúce: Pomni se, Mikuláši! A když tě které muky budú přemáhati, tehdy ihned zavolaj a řka: Jezu Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! To řekše, ti mníškové pryč jidechu. A ihned se diáblové k němu přibravše, počechu najprvé pěknú řečí jeho ponúceti, aby se zase vrátil, slibujíce jeho bezpečně domuov provoditi. A když Mikuláš jim povoliti nechtěl, v tu hodinu pojide veliký hřmot, ano jedni diáblové řevú, druzí vrčie, třetí vyjí, čtvrtí mečie tak neskrovně, jakž to se jemu zdálo, by se vešken svět potřásl. A on, nemoha té hruozy přetrpěti, zavolal, jakž byl naučen: Jezu Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! A jakž to brzo vece, tak ihned ta hruoza přestala. A zatiem veden na jiné miesto a tu k němu množstvie diábluov přistúpivše, počechu naň volati a
