pokorný list našemu Spasiteli poslal a takto jemu píše: Abagarus, král, Ježíšovi, lidskému Spasiteli, jenžto jest těchto časóv v Jeruzalémských vlastech se ukázal, vzkazuje příznivé pozdravenie. Slyšal sem o tvých diviech a o tvých divných mocech, ježto nad rozličnými strastnými a nemocnými ukazuješ, beze všeho lékařstvie i bez kořenie slepým zrak navracuješ, belhavým chod, malomocné očišťuješ. Ty věci všecky o tobě uslyšav, na své sem mysli rozvrhl, že jest v tobě ze dvého jedno, anebo si Buoh, jenž si s nebes sstúpil, že tak divné věci činíš, anebo si Syn boží, že tak zázračné divy světu ukazuješ! Proněžto já tvé svaté milosti píši a prose, aby se ráčil ke mně truditi a mú dávní nemoc uzdraviti, neb sem to zajisté předvěděl, že židé, tobě se protiviec a tvého bezživotie hledajíc, toho hledají, aby tě zahubili. Protož přiď ke mně, nebť mám miesto, jakžkoli malé, ale znamenitě poctivé a na tom dosti oba mieti budeva.
K tomu na listě vzkázaní odevzkázal Ježíš, tak řka: Blažený si ty, jenž si mne nikdy neviděl, avšak si mi uvěřil. Neb jest o mně psáno, že mnozí, jižto sú mě viděli, nevěřili. A o tom, ješto mi píšeš, vzkazuje, ať bych k tobě přišel. Věz to, že musím vše naplniti, proněžto sem poslán, a pójdu k tomu, jenžto mě jest poslal. A když s tohoto světa na onen svět vstúpím, některého z mých učedlníkuov k tobě pošli, aby tě uzdravil. To vzkázanie král Abagarus uslyšav a uznamenav, že očima svýma tělesnýma jeho uzřieti nemuože, proto, že k němu přijíti nemohl v tu chvíli, omluvil se. Jakž to popsal svatý Jan řecký Damascenus v čtvrtých knihách: Poslal jednoho obrazníka k Ježíšovi, aby jeho obraz, jakž by najpodobnějí mohl, na dčtě sepsal, aby, jehožto očima svýma ohlédati nemohl, aspoň obrázky napsána ohlédal. A když ten obrazník k Ježíšovi
