svaté nohy obraňováše, všecky krvavy biechu.
To také svatý Václav z zvláštnieho milosrdenstvie činil, že pohanského porozenie děti vykupuje k svatému křtu připravoval a Bohu je dědil. Boje se také, aby nižádného člověka krev nevinně nebyla odsúzena, všecky šibenice a žaláře obořiti kázal. Ten také dar zvláštní svatý Václav od Boha měl, že prorocky v budúcích časiech mnohé věci přezvěděl, a znamenitě jemu zjeveno bylo, aby tělo své babky, svaté Lidmily, na jiné miesto přenesenie učinil. A tak se jest stalo, že po tom vidění svatý Václav celé tělo svaté Lidmily v Tetíně nalezl, do Prahy přinesl a v klášteře svatého Jiřie, tu, ješto i dnes leží, poctivě položil. Potom svatý Václav, žádaje věcí nebeských, všech tělesných věcí sobě za nic neváže, poslal své posly k papežovi, od něho odpuštěnie prose, aby mohl, svému bratru Boleslavovi vzdada kniežectvie, v zákon svatého Benedikta vstúpiti.
Ale proti tomu bratr jeho Boleslav, jeho svatým činóm závidě, tělesných věcí žádaje, nebeských netbaje, chtieše rád, by kterým činem mohl jeho kniežectvie dojíti. Proněžto bratra svého, svatého Václava, na hody lstivým úmyslem do Boleslavě pozval. Tehda svatý Václav, smrt svú přezvěděv, nevinný jako ovčička dobrovolně se vésti přepustil. A to s velikú radostí učinil, neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatú vieru krev svú prolil. A když na těch hodech svatý Václav s svými rytieři na večeři sedieše, propověděl k nim a řka: Zítra u vigiljí rajského probošta, svatého Michala, kalich utrpenie pro mého milého Hospodina píti budu, aby svatý Michal mú duši Hospodinu obětoval. A vy se mnú také tuto jasně píte a hodujte, neb již od toho času vína s vámi viec píti nebudu této úrody. To řekl svatý Václav, od večeře vstal, Bohu poděkovav, skrúšeným srdcem nábožně se zpoviedal a tu žalostivě za své i svých bližních hřiechy zaplakav, na modlitbu přes prvospě se oddal. A potom nábožně vstav na jitřní, pravé světlúcie slunce, ješto duši osvěcuje, tělo krále nebeského přijal a krev boží s náboženstvím pil. A když tak svatý Václav, nebeské světlosti oděním se ohradiv, potmě šel jest, nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vystúpil. A tu hřiešná temnost proti svaté světlosti, bratra svého, svatého Václava, nemilostivě ranil. Pro kteréžto raněnie ten zlý Boleslav sám padl, nemaje moci nad sluhú božím. Ale svatý Václav, chtě dobrovolně obět svú vzdáti Bohu a duši svú, totižto tělesenstvie své, dáti pro milého Jezu Krista, vezma bratra svého meč jemu vrátil a řka: Vuole tvá buď v tvých rukú! Pro to se zlý Boleslav nic neobměkčiv, ale s svými nemilostivými
