najviece, kteréž by mohly mysl jeho od dobrého úmysla ke zlému skutku převrátiti. A když tak v dobrém životě, v umění a v létech prospieval, učiněn jest knězem a kanovníkem v Krakově. A když biskup krakovský umřel, volen jest biskupem na miesto jeho léta božieho tisícého sedmdesátého druhého. A přijem úřad duostojenstvie, však v srdci převelikú pokoru zachoval, pilnost velikú o spasenie poddacích ovcech Kristových maje, v trestání byl přísný a v spravedlnosti přiemý, osob nepřijímal, neb ani králi Boleslavovi v tresktání otpustil, ač pak ot něho i mnohá protivenstvie trpělivě snášel, kněží své k čistotě pilně držal a chudé opatroval, opilstvie jako jedu se varoval ani těch rozpuštění při hodech, jakož obyčej starým Polákóm až dosavad u velikém pití, a v jiných nehodách zachovával, ale proti tomu snažně se postavoval a na lidech to rušil, čeládku svú ke vší poctivosti držal, ve všem se dobrém za příklad dával. Tak svatý Stanislav dni své v službě božie konal, skrze mučedlnictvo žádaje k spasení přijíti. A ač tělem na světě bydléše, však duší v nebesiech vždycky obcováše.
A když nešlechetný král Boleslav mnoho mrzkosti a ohavnosti páchal a tresktán jsa od svatého Stanislava biskupa opraviti nechtěl, tehdy svatý Stanislav božím mu soudem hrozil a klatbu naň vydal a do kostela choditi nedopustil. A on ve zlosti se zatvrdiv jako Farao, když svatý Stanislav mši svatú v kostele svatého Michala de Rupella slúžil, poslal nešlechetný král Boleslav služebníky své, aby ot oltáře jeho odtáhnúce zabili. Kteřížto kolikrát se pokusili k němu přistúpiti, tolikrát na zemi poraženi. Až potom, vidúce, že nemohú tomu dosti učiniti, i oblevili. Jimžto nešlechetný král Boleslav, stoje přede dveřmi, s hněvem vece: Ó, nestateční a zchlapilí, nemuožete s jednoho kněze bíti a jeho vytáhnúti! A běžav sám k oltáři jako šelma litá, ruce krvutné na pomazaného Páně směl jest ztáhnúti a mečem jej poraziv, smrtedlně mnohými ranami ranil. A krev jeho, Bohu vzácnú obět, vyléval. A tak nešlechetník, nevinú krev vyliv po všech klúbiech, tělo jeho na kusy ssekal, šelmám a ptactvu nebeskému na vše strany rozmetal, aby jeho památku z světa vyhladil. Ale Buoh všemohúcí, kterýžto v svých skutciech vždycky jest slavný a v svých svatých předivný, ode čtyř strán země čtyři orlice poslal, aby svatého těla od supuov a jiných ptákuov ostřiehaly a těla jeho roznositi nedaly. A tak celé noci té ostřiehaly. A když všady, kdež kusové těla jeho svatého byli rozptýleni, světla se okazovala jako krásní paprskové sluneční, tehdy někteří dobří lidé, vidúce toto, chtěli, náboženstvím jsúce hnuti, částky těla jeho zbierati. A když přišli k městu, kdež jest svatý Stanislav tak rozsekán, nalezli tělo jeho svaté celé, mocí
