Maxencius v té pilnosti podvrtlóv zapomněv, na most vzehnav, do vody upadl a ihned utonul. A ciesaře Konstantina vešken lid sobě za milostivého ciesaře přijal.
A potom po některých časiech se pokřtil a mnoho utěšenie od Boha mieval. A potom matku svú do Jeruzaléma, aby kříž svatý nalezla, poslal. A když svatá Helena do Jeruzaléma mocně přijela, všech židovských mudrcóv k sobě pozvati kázala. Toho se židé velmi užasli, mezi sebú řekli: Co tiem králová miení, že nás jest k sobě pozvala. K nimžto jeden jménem Judas vece: Já viem, že jest na to přijela, aby na nás zvěděla, kde jest to dřevo schováno, na němžto pněl Ježíš. A protož radím vám, abyšte nikoli nepronášeli. Pakli toho neučiníte a jí to dřevo dáte, zajisté to vězte, že našeho stavu viera potupena bude. Neb jest to dávno ten múdrý Zacheus mému otci Simeonovi pověděl. A otec muoj umieraje pověděl mně a řka: Pomni, synu milý, pomni na to, že kdyžť bude Ježíšuov kříž vydán, viec potom židovský lid kralovati nebude, ale ti, ješto se ukřižovanému modlé, neb jest on syn Boha živého. Tehda sem já řekl k otci mému: Když jsú jeho otcové naši Syna božieho znali, pročež jsú jeho ukřižovali? K tomu mně otec muoj odpověděl: To Buoh vie, že sem já v té radě nebyl, ale často sem jim pravdu mluvil. Avšak jsú jeho ukřižovali, an pak třetí den z mrtvých vstal, zjevně přede všemi učedlníky na nebesa vstúpil. A protož, synu milý, pomni na to, aby jeho učedlníkóm nikdy nic protivného nečinil. Tehda židé Judovi vecechu: My jsme toho nikdy neslýchali, ale bude li na tobě tázati, neprav jí ani jí pronášej. A když všichni židovští mudrci před královnu se postavichu, otázala jich, kde by dřevo svatého kříže schováno bylo. Tehda oni jí všickni jedniem hlasem odpověděchu a řkúce: Nic o tom nevieme. Z toho se královna rozhněvavši, kázala všecky spáliti. Jehožto se oni užasli, vydali Judu z sebe a řkúce: Královno, tento člověk ctného proroka syn jest, tenť o tom něco věděti muože. To králová uslyšavši, všech jiných nechavši, k němu řekla: Vol sobě nebo život, nebo smrt. Ukaž mi, kde svatý kříž leží. K nížto Juda vece: Kterak já to mohu věděti? A já sem se byl ještě nenarodil a jižť jest tomu dvě stě let minulo, jakž jest to dřevo skryto. K němužto královna vece: Toť Jezu Kristovi slibuji, nepovieš li mi pravdy, kážiť tě umořiti. A to řekši, kázala jej v hlubokú jámu uvrci a jeho tu hladem mořiti. A když se pro veliký hlad musil poznati, kázala jeho královna z jámy vytáhnúti. Tehda Juda, když na svú kolenú poklekl a Bohu se pomodlil, ihned se to miesto, ješto svatý kříž skryt byl, ukázalo a vyšla vuoně předivně krásná, tak že Juda, tomu se divě, u veliké radosti rukami plesáše a řka: Zajisté, Jezu Kriste, že ty si Spasitel všeho světa. A v tu hodinu Judas podpásav se
