Jemužto se svatý Michal zjeviv, řekl: Darmo prosíš, neb toho oleje mieti nebudeš, až se dokoná pět tisíce a tři a třidceti let. V jedněch také římských knihách jest psáno, jakžkoli to písmo nenie potvrzeno, že svatý Michal Adamovu synu miesto oleje milosrdenstvie toho dřeva, ješto Adam zapověděné jablko s něho snědl, ruozku ulomiv, dal jemu a řka: Vsaď tuto ruozku v zahradě. A kdyžť ovoce ponese, tehda tvuoj otec zdráv bude. A když Set, vzem ruozku, domuov se vrátil, nalezl, ano otec jeho Adam umřel i pochován. Tu ruozku Seth na jeho hrobě vsadil a od toho času rostla až do krále Šalomúna. Tehda král Šalomon, uzřev tak krásné dřevo, kázal je porúbiti, chtě je na okrasu své sieni udělati. Ale jakž praví to svaté Písmo, to dřevo se nikdiež nepřihodilo, ale vždy neb přieliš krátko neb přieliš dlúho bylo. Proněžto dělníci rozhněvavše se jeden překlad z něho přes vodu učinili, aby lidé přes ně chodili. Potom, když královna Sába na krále Šalomúnově dvoře to dřevo uzřevši, jakožto píše kniha Školastika Historia, králi Šalomúnovi vzkázala a řkúc: Věz to, že na tomto dřevě má jeden ukřižován býti, pro jehožto smrt židovské královstvie bude zahlazeno. To král Šalomún uslyšav, to dřevo hluboce v zemi zahrabati kázal, na kterémžto miestě potom byl rybník udělán, kteréhožto rybníka voda, jakž to se píše v svatém Čtení, nemocné uzdravováše. A když umučenie našeho Spasitele se přiblížilo, to dřevo nad zemi zplulo a židé, vzemše je, kříž svatý z něho učinili. A tak psáno jest, že to dřevo dvě stě let v zemi ležalo, ale svatá Helena, Konstantinova ciesařova mátě, nalezla.
Za těch časuov bylo se sebralo rozličných cizozemcóv veliké množstvie, kteřížto vojensky se pozdvihše, přes Dunaj se přebrati zamyslili, chtiece všecky země pod svú moc podmaniti. V kterémžto vojště Maxencius za starostu byl, a jakož praví kniha Školastika Historia, když ten Maxencius najprvé na ciesařké vlasti táhl, tehda Konstantinus ciesař se silně sebrav k tomu mostu, ješto Balbinum slove, přitáhl, chtě s ním bojovati. A v tom velikém myšlení, vzhuoru vzezřev, nebeské pomoci poprosil. A když usnul, uzřel znamenie svatého kříže, ano se v plamenné kráse stkvie, a podlé toho anjely stojiece a takto k ciesaři promluvichu a řkúc: Konstantine, skrze toto znamenie svítězíš. Tehda Konstantinus ciesař se velmi obradovav, znamenie svatého kříže na svém čele učiniv i na své korúhvi i na všech praporciech i na svých rytieřuov odění kříže učiniti kázal a v své pravé ruce zlatý kříž nesl. Zatiem Maxencius tajně na mostě kázal podvrtle učiniti, aby ciesař tady jeda upadl. Ale Buoh tomu nechtěl. Když ciesař k mostu táhl s svými lidmi, tehda
