když za těch časuov neskrovně po lombardských městech kacieři se rozmáháchu, tehda otec svatý papež Innocencius, zvěděv, že zvláště v Medioláně veliké mnostvie kacieřuov bieše, z nichžto někteří najmocnější z kraje i z města s kacieři držiechu, svatého Petra, o němžto mnoho dobrého bieše slyšal, svým úředníkem učinil, aby kacieřóv hledal, jímal a vybieral a podlé duchovnieho práva odsuzoval. Ten úřad svatý Petr od papeže s pokorú přijem, Ducha svatého posilněním tak toho úřadu beze všeho strachu pilen bieše. Jakž nedal kacieřóm nižádného odpočinutie, na vše strany na ně volaje, káže, treskce, na svatú vieru obracuje a některé zjevně pohaňuje a proti jeho svaté řeči svítěziti nižádný nemohl, nebo Duch svatý skrze jeho usta mluvieše. To kacieři vidúce, mnoho jemu přiekoryzny činiechu, s domuov naň volajíce, blátem naň kydajíce, vodu naň lejíce, za kuklu jeho trhajíce, nekázanú řečí jej hněvajíce, podstupováchu. A když tak od rozličných rozličnú nenávist trpieše, všel jednú jedné noci po jitřní před jeden obraz božích múk a tu srdečně zaplakav, ruce svoji žalostivě opustiv, kleče Hospodinu požaloval a řka: Rač vezříti, milý Hospodine, na mé veliké násilé. Proč mi se to od nich děje? K němužto ten obraz promluvil a řka: Petře, vezři na to, a já tuto bez viny pro všecky hřiešné svú krev prolil. To svatý Petr uslyšav, viec všecka protivenstvie mile pro Hospodina trpěl a svuoj úřad silně nesl.
Zatiem kacieři, vidúc svého protivníka tak ustavična jsúce, mezi sebú se uradivše, jednoho kacieře najali, aby toho božieho muže někde, dostřeha se jej, zabil. A když v jeden čas z toho města, ješto Humis slove, do Mediolána jdieše s tiem úmyslem, aby kacieře vybieral, potkal jeho na cestě ten kacieř najatý, jehožto nepoznav otázal a řka: Víte li co o tom, kde jest bratr Petr, ješto kacieře vybierá? Jemužto svatý Petr, skrze Ducha svatého znamenaje, že jeho prozba, jiežto na Boze dávno žádal, se koná, ihned pokorně kuklu s hlavy sňav, svoji ruce na prsech položiv křížem, vece: Jáť sem ten! Učiň nade mnú, což chceš. Hotov sem pro svatú vieru a pro mého milého Jezu Krista umřieti. V tu dobu ten kacieř nuož vytrhna v jeho svatú leb vrazil. A to učiniv, po jeho tovařiši běžal, chtě jeho také zabiti. Jemužto osm ran nožových dav, k svatému se Petru navrátiv, nalezl jeho, an na cestě leží, loktem se podepřev, své ruky prst v své krvi omáčeje, na zemi před sebú píše: Věřím v Boha Otce všemohúcieho. V tu dobu ten kacieř, dav jemu nožem proti srdci, pryč běžal. A to vše, kterak se jemu přihodilo, kterak li ho jest nalezl, an svú krví na cestě píše, kacieřóm rozprávěl. Zatiem obec Mediolánského
