Tehda ciesař list uslyšav, na listě odevzkázal, aby svatého Jana do Říma dovedli. A tu jeho přivedše, s jeho hlavy vlasy na potupu obřezali a před tu bránu v Římě, ješto i dnes Latinská slove, vyvedše, v kotle vrúciem oleji vařili. Ale boží mocí to jemu nic neškodilo. Proněžto křesťané na tom miestě Bohu na čest kostel učinili. V němžto se chvála Bohu a svatému Janu děje až do dnešnieho dne. A když ještě slova božieho kázati nepřestal, kázal jeho ciesař na jeden daleký ostrov, jemužto jméno bylo Pathmos, zavézti. A tu jemu Buoh mnoho utěšenie učinil.
Svaté cierkve dávné ustavenie jest, aby kněžie se všemi lidmi, Boha prosiec a všech svatých vzývajíc, zvláště dvakrát v roce s kříži chodili. Jednú na svatého Marka, druhé tři dni před božím vstúpením. Na svatého Marka proto s kříži chodili, že jest svatý Řehoř, papež slovutný, pro jedno veliké božie dopuštěnie na lidi s kříži choditi ustanovil. O tom tak se píše, že Římané ten obyčej měli, v póstě se nábožně zpoviedajíc, božie tělo přijímali a hřiechuov se snažně káli, ale po Velicé noci opět se zase neduostojně k hřiechóm navracovali. Proněžto na ně byl Buoh přepustil hlízy a vředy, ješto dýmně slovú. A tak veliká šelma na lidi spadla, že lidé na cestě i za stolem i hrajíc i tancujíc padnúce náhlú smrtí zemřeli, tak že kto kajchl anebo zievl, ihned se požehnal. A ti, ješto tu byli, ihned jemu bohdaj zdráv byl řekli. A to jest proto bylo, jenž v ten čas lidé kýchajíc neb zievajíc náhlú smrtí mřeli. A protož i dnes ten obyčej jest, ktož kýchne, tomu lidé bohdaj zdráv byl řiekají. A ta šelma, kterak jest, přestala. O tom se píše v popsání života svatého Řehoře. Druhé po křížích choditi ustaveno jest po tři dni před božím vstúpením. A to jest proto ustaveno, že
