rozumem jieti, jehožto nižádní rozumní obklíčiti rozumem nemohú. O tom praví všichni světí mistři, že což jest o svaté Trojici psáno, to jest výše všeho světa rozumu, aniž mohú o tom příklady býti přirození, ani se to čím přirozeným muož dokázati, ani smysly ohraditi, jediné věrú spravedlivú, pravým srdcem v duši schrániti. Neb ta převysoká tajnost, kterak se v sobě trojí, kterak li se v sobě sjednává, kterým li obyčejem Syn od Otce a Duch od Otce a od Syna pocházie, kterakžkolivěk o tom mistři píší, avšak o tom nikdy nekonají, ale vždy v divné božie moci zuostavují, to vždy na pravé vieře držiece, že Otec, Syn a Duch svatý jest vše jeden Hospodin. Avšak dalekými obyčeji pod pokrytým zjevením rozličným lidem skrze rozličná podobenstvie to Buoh Otec ukázal, že z té chválené trojnosti Duch svatý pocházie, jenž jakžto v své podstatě božsky moc svú nese, tak ji milosrdně a rozličně světu ukazuje. A to ukázanie rozličně se množí podlé těch jeho svatých jmen, jimižto se světu skazuje. Jakž to mluví svatý Řehoř a řka: „Duše svatý, ty si utěšitel, ty s dar najvyššieho Boha, ty s živá tekúcie studnice, ty s oheň hořící, ty milost, ty duchovnie poznánie a neb pomazánie, ty s dar, svatých sedm darností, ty s prst pravice moci božie, ty s jisté slíbenie, od otce Boha na svět seslánie.“ A tak se zbožným dušém rozličně Duch svatý puojčuje, jakž to praví svatý Pavel, že jedněm Duch svatý dán jest múdré řeči, některým dán uměnie u mieře, některým u vykládaní rozumóv v jednom témž duchu. A v tom dvuoj rozum běží, někdy se Duch svatý ukazuje světu vidomě a někdy nevidomě.