O rozeslání apoštolském
Když na všem světě obyvatedlném národové v rozličných krajinách obýváchu, někteří bez zákona, ačkoli ne bez zákona přirozeného, kterýž Buoh v srdce lidská od počátku vlévá. Od něhožto žádný rozumný nemóž vyňat býti, to jest, co sobě chceš, chtěj i jinému, a co sobě nechceš, nečiň jinému. Někteří pak lidskými zákony zpravováni biechu, jiní od zákona Starého Mojžiešova zprávu přijímáchu. A jiní jako Římané mocí svět sobě poddáváchu. Ale ani těm, kteříž pod zákony byli, ani těm, kteříž bez zákonóv, známa a otevřiena byla cesta k spasení. K němužto stvořenie rozumné stvořeno bieše, ač pak ne všickni z božieho soudu tajného neb zjevného k němu přicházejí. Čtenie toliko věčné, ktož mu věří a zachovává, k tomu spasení přivodí, kteréžto Pán Kristus chtěl skrze muže hodné a ze všeho světa obláště vyvolené, prosté, neurozené, chudé, ne světskú chytrostí projaté světu oznámiti, aby všecko připsáno bylo moci boží, a ne múdrosti a moci lidské. Protož když Pán Kristus chtěl na nebe vstúpiti, těm voleným apoštolóm svým rozkázal, aby jdúce po všem světě, kázali svaté Čtenie, kteréž v zemi toliko Izrahelské slyšeli. Aby nebylo země a neb miesta obyvatedlného, kde by toho zvuku kázanie apoštolského neslyšali, neb jest psáno: Na všecku zemi vyšel zvuk jich a až do končin okrslka zemí jich slova.
A protož když již měli se po všem světě rozděliti, najprvé sšedše se s radú Ducha svatého a jeho vnuknutiem, přihlédajíce ku písmuom proročským, dvanácte článkuov viery křesťanské složili, aby jednostajně vieře svaté boží ty, kteréž měli k Bohu obracovati a křtíti, učili i jiným věcem, jakož od Pána Krista přijali, jenž die: Jdúce učte je zachovávati všem věcem,
