převysoká výsosti, bohatstvie múdrosti a uměnie božieho, kterak sú neobklíčeni súdové jeho a nižádným rozumem nepostižené jsú cesty jeho. I zdali jest kto kdy poznal smysl boží anebo jeho rádcí byl! A protož Šalomuon múdrý to skrze obdarovánie boží poznav múdrosti, v knihách Přísloví řekl: Jakež ten, ješto strdi mnoho jie, jest jemu škodna, takež ten, ktož o veleslavenství božiem přieliš smyslí, ohromen bude od chvály božie, totižto v omyle se nalezne. A protož praví svatý Augustin v knihách o svaté Trojici, ktožkoli hledá, kterak sú v jednostajenství tři osoby, Otec, Syn, svatý Duch, nikdiež tak nebezpečně zablúditi nemuože ani pracnějí toho dojíti. Ale komuž dá Buoh nalésti, nic užitečnějšieho nenie. Toho potvrzuje také múdrý Šalomuon a řka: Výše svého rozumu nic nehledaj. A protož čte se o svatém Augustinu, že když knihy o svaté Trojici skládal, najprvé se skrúšeným srdcem mocně Bohu poručil, toho na Bohu prose, aby jemu dal o tak veliké nesnadnosti právě a duostojně psáti. A když jednoho dne, chodě po mořském břehu, o svaté Trojici mysléše, nalezl jedno děťátko velmi krásné, ano střiebrnú lžičkú mořské vody sedě nabierá a u malú jamku leje. Jemuž se svatý Augustin zasměv, vece: I co to činíš, milé děťátko? Odpovědě jemu: Chci všecku mořskú vodu do této jamky přeliti. K němužto svatý Augustin vece: Kterým to činem muožeš učiniti, ano moře veliké, lžička malá a jamka také malá? K tomu děťátko vece: Mnohem mně to snáze bude učiniti nežli tobě, co s zamyslil naplniti. Co s sobě v úmysl vzal, aby v svých knihách o přepovýšených nesnadnostech svaté Trojice psal, jehožto nižádní smyslové nemohú obklíčiti ani kteří rozumové snésti. A tvé knihy sú jako malá jamka těch převelikých nesnadností zdržeti. A tvój rozum jest jako malá lžička z tajemstvie božieho nabierati. A svatá Trojice jest bezpřemně převeliká hlubokost přelévati. A to řeklo děťátko i zmizalo.
O tom se také v jedněch starých knihách píše Ezdrášových, že když Ezdráš v jeden čas o nesnadnostech, ješto sú v boze, všetečným zámyslem zvěděti chtěl, tehda anjel z nebes zavolal naň a řka: Pokus se, muožeš li, oheň na závaží zvážiti a vietr loktem změřiti a včerajší den, aby se dnes navrátil, odezvati. Jako by chtěl anjel řieci: Když toho, ješto jest malá věc, nemuožeš učiniti, kterakž tehda chceš o převelikých nesnadnostech věčného božstvie, všetečným zámyslem se ptaje, zvěděti!
O tom krásně Izaiáš prorok skrze Ducha svatého zjevenie popsal a řka: Že Serafín, ti anjelové, dvěma křídloma pokrýváchu tvář jednoho a dvěma zacloňováchu nohy jeho a dvěma létáchu. Skrze to se rozumí tak, že jelikož zacloňováchu hlavy a nohy, dávají nám rozuměti, že Buoh, jelikož jest počátek i skonánie všeho bytie, toho náš
