Měsiece máje dne desátého našeho Spasitele na nebesa vstúpenie, o němžto se takto píše
Našeho Spasitele na nebesa vstúpenie stalo se jest po čtyřidceti dnech po jeho vzkřiešení. Tu slušie věděti, proč jest ihned, jakž jest z mrtvých vstal, na nebesa nevstúpil, ale čtyřidceti dní čakati chtěl. K tomu praví světí doktorové, že jest to proto učinil, aby viery o svém z mrtvých vstání lépe potvrdil, a také proto, aby své apoštoly, ježto byl truchly ostavil, po ty všeckny dni utěšil a obveselil. A jakež jest, jako praví svatý Augustin, čtyřidceti orlojových hodin v hrobě ležal, takež jest právě té viery, že jest jistě z mrtvých vstal, čtyřidceti dní potvrdil. Druhé slušie věděti, jakž to praví svatý David prorok, že jest Hospodin s sladkými anjelskými zvuky na nebesa vstúpil. Tuť praví svatý Augustin: Když jest Hospodin na nebesa vstúpil, nebesa se podivila, všech hvězd zřiezenie stkvúcím bleskem se zasmálo, nebeská trúba povzněla, všech anjelských kuoruov zbor se obradoval a všeho světa tváři sú se obveselily. Třetie slušie věděti, že jest Hospodin s velikým množstvím anjeluov a s velikými zástupy duší na nebesa vstúpil. O tom popsal svatý Dionyzius a tak řka, že sú anjelé někteří vidúce, ano král všemohúcí do nebes jde svého svatého božstvie mocí, mezi sebú diviece se tázali a řkúc: „I kto jest toto, jenžto jde z světa velikými hřiechy okrvaveného, vězně s sebú z předpeklé veda?“ Jimžto Hospodin odpověděl a řka: „Já sem, jenžto spravedlnost mluvím, aj toť, k vám přišel sem.“ Druhé otázali vyšší anjelé a řkúc: „Proč jest červeno rúcho tvé jako těch, ješto lisicí dávie?“ Jimžto odpověděl Hospodin a řka: „Lisici sem tlačil sám.“
