nevidomě.
O nevidomém ukázaní mluví svatý Augustin a řka: Duch svatý, kde chce, tu vdechne, hlas jeho slyšíš, ale nevieš, odkud jde, kam li mine. Protožť právě tak činí, jakožto o hromu mistr pohanský popsal, že hrom v nožniciech železo spálí, a nožniciem nic neuškodí, penieze v měšci sežže, a měšci nic nevadí, rúcho na člověku spálí, a člověku nic nevadí. Takež divná moc Ducha svatého železného srdce hněvníky svým svatým ohněm s nepřátely smíří a je spolu v milostivém přiebytku ostaví, lakomé tohoto světa lidi svým svatým ohněm zle dobytého zbožie, střiebra i zlata zbaví a je v utěšené chudobě ostaví, na mnohých pyšných rúcho svým svatým ohněm spálí a je u veliké pokoře světa ostaví. Tak byl svatý Pavel apoštol dřieve proti vieře Jezu Kristově nemilostivý, potom Duchem svatým jsa smířen s Bohem, jest apoštol zvolený. Tak svatý Matúš evanjelista byl bohatec lakomý, potom Duchem svatým jsa osviecen, všeho nechav, Jezu Kristu se přikázal. Tak David prorok, někdy pyšný vražedlník i jiných velikých hřiechuov plný, skrze Ducha svatého k Bohu se obrátil a příklad svého pokánie všemu světu ostavil a řka: Smiluj se nade mnú, Bože, podlé velikého milosrdenstvie tvého. A protož svatý Jan evanjelista dobře popsal, že Duch svatý divně nevidomým činem světu se ukazuje. Toho také svatý Bernart potvrzuje, mluvě k Duchu svatému a řka: „Ó, předivná svatosti, ó, přeutěšený hosti mé siré duše, odkud jsi přišel, kterým jsi obyčejem v mé srdce vstúpil? Na tom všemi smysly pochybuji, neb sem tebe tu neviděl, neslyšel sem, nepokusil, nepočil, nedotekl, jedniem činem sem tě přesladce při sobě učil, když jsi mým srdcem mocně pohnul, mně všecky zlé skutky brzce ostudil a mé duši po sobě rozkošné túženie ostavil, v němžto se tělesenstvie mé dřieve kocháše, v tom sobě srdce mé již mrzkost činí. Tu sem tvú převysokú moc poznal, když si mi brzce všecky zlé skutky ostudil, kterak svú milost ke všem hřiešným milostivě neseš, od sebe hřiechem daleko vzdálené brzce k sobě navracuješ.“
Druhým činem Duch svatý vědomě světu se ukazuje. Najprvé v holubičí tváři, jakž to popsal svatý Lukáš euvanjelista, na křtu Jezu Kristovu. Druhé pod podobenstvím světlého oblaka na huoře Tábor, tu, kdežto se v oslavné tváři třem apoštoluom ukázal, jakožto popsal svatý Matúš evanjelista. Třetí se ukázal u vdešení, když dechl na apoštoly, když řekl – „Přijměte Ducha svatého –“ jakž to popsal svatý Jan euvanjelista. Čtvrté v podobenství ohnivém. Páté v ohnivých jazyciech. V těch tak divných svatého Ducha ukázaních pod tak rozličnými tvářmi, jakž to praví svatý otec Lev papež, kterak sú kolivěk ty tváři tu lidskýma očima obezřeny a opatřieny,
