[94r]číslo strany rukopisuNeb jest měl Hospodin rúcho očerveněné, totiž tělo jeho svaté svatú krví pro všeckny hřiešné okrvavené. Neb jakož praví svatý Beda: Král nebeský jest se všemi jiezvami na nebesa vstúpil, kteréžto rány nic jemu nevadie, ale jakžto sluneční paprslkové od něho[ks]něho] ňeho se stkvie, kterýchžto ran až do dne súdného chová, aby to ti, kteříž budú božie milosti odlúčeni, zjevně i správně své odsúzenie poznali a dobří vidúce, kterak sú milosrdně[kt]milosrdně] miloſrdňe vykúpeni, Bohu na věky věkoma děkovali.
Měsiece máje dne dvanáctého v Římě u cesty Ardeatinské hod dvú svatú mučedlníkuov Nerea a Achilea, o nichžto se takto píše
Svatý Nereus a Achileus od svatého Petra apoštola jsta svatý křest přijala a jedné panny, příbuzné ciesařové komornice Domiciánovy, byla komorníky. Jižto jistú pannu, když sú byli za muž oddali a drahé jí rúcho připravili, tehda ta dva svatá jala se jí o svaté vieře a o svaté čistotě tak dlúho mluviti, až ona uvěřivši čistotu Bohu věčně slíbila a od svatého Klimenta papeže vílována. To její chot uslyšav, od ciesaře odpuštěnie vzem, ta dva svatá na daleký ostrov pryč zaslal, chtě[ku]chtě] chťe skrze to své panny mysl k sobě obrátiti. A když v tom nikterak neprospěl, kázal ta dva svatá před své bohy vésti, abyšta se jim modlila. A když jemu nepovolila, kázal jima hlavy stínati. A ta jistá panna, když k svému choti nikoli mysli přiložiti nechtěla, tehda jejieho chotě vlastní bratr uznamenav, ana s jinými pannami křesťankami v jednom pokoji sedí, vzem oheň, o nich zapálil a ony se Bohu pomodlivše, tu se zadchly. Jichžto těla jeden ciesařuov sluha pochopiv pochoval. A ty duše Hospodin vzal.
