druhú Savinu dceru. A když se Saviniánovi, jeho synu, událo čísti to, ješto David prorok v žaltáři píše a řka – Pokrop mě, Hospodine, yzopem a očištěn budu, umyješ mě a nad sněžnú bělost běl budu – to slovo božie silně na mysli vezma, poče s velikú žádostí tomu slovu chtieti rozuměti, proněžto zavřev se v svém pokoji, v žíni na popele ležav, sobě tak řka v srdci: Radějí chci umřieti, než bych toho slova neurozuměl. V tu dobu se jemu anjel zjevil a řka: Nezahubuj se na smrt. Věz to, že si nalezl milost u Hospodina. A jakž se brzo pokřtíš, ihned bělejí než snieh budeš. A tehdy porozumieš tomu slovu, jemužto nynie porozuměti žádáš. To anjel řekl, s očí jemu zmizal a svatý Savinianus u velikém obveselení diábelských se modl odřekl a pohanskú vieru potupil. Proněžto od svého otce velikú nenávist trpěl.
A když jemu otec často řiekal: Proč se našim modlám nemodlíš! Prvé ty sám umři, než bychom my v tvém bludě všickni uvaleni byli! To svatý Savinián uslyšav, tajně odtud běžal a do jednoho města, jemužto Krezma dějí, přišel. A když byl u té řeky, jížto Sekana dějí, tu požádal na Bohu svatého křtu a na tom uslyšán. Tu ihned svatý křest přijal. V tu hodinu hlas přišel od Boha a řka: To s již nalezl, jehožto s dávno žádal. To uslyšav svatý Savinián, huol v zemi vtekl a tu, jakž se Bohu pomodlil, tak ihned ta huol, od sebe ratolesti pustivši, zkvetla. Pro kterýžto div tisíc a osm ke stu pohanóv v Jezu Krista uvěřilo. Ty noviny ciesař Aurelianus uslyšav, své rytieřstvo, aby jej jmúc přivedli, poslal. Kteřížto k němu přišedše, na modlitbách jej nalezše, s ním se spolu Bohu modlili. A když s té modlitby vstal, tehda jemu tíž rytieři řekli: Ciesař tebe žádá viděti. S nimižto když pokorně před ciesaře šel a modlám diáblovým modliti se nechtěl, kázal jeho ciesař, sviežíc železnými závorami bíti. K němužto svatý Savinianus vece: Připrav muky, jakež chceš! Tehda ho kázal ciesař prostřed města na jedné lavici přivázati, a pod ním oheň skropujíc olejem, aby lépe hořal, učiniti. A když na to ciesař, an se, prostřed ohně stoje, Bohu modlí, hleděl, tomu se podiviv, vece: Zlá zvěři, nemáš na tom dosti, že s tyto siré duše oblúdil, ještě se na to snažíš,
