hospodinu, a neb aby nám z těchto nebezpečenství pomohl, anebo nám pokorným srdcem trpěti dal, anebo mě s tohoto světa vzal, abych tolik zlého svýma očima neviděl. V kteréžto prosbě Hospodin jej uslyšal, třetí pak měsiec po toho města obležení v nemoc upadl a své skončenie skrze Ducha svatého poznav, jal se Hospodinu snažně slúžiti. A proto, aby mu nižádný nepřekážel, deset dní před svým skončením nižádného před se pustiti nedal. Avšak jeden nemocný, předeň všed, jeho poprosil, aby naň svatý Augustin ruku vzlože, jej uzdravil. K němužto svatý Augustin vece: I co to, synáčku, mluvíš, mníš, bych to moha učiniti, i neučinil! K němužto nemocný vece: Otče svatý, u vidění mi jest kázáno, abych k tobě přišel a skrze tvé na mě ruky vzloženie zdravie přijal. Uzřev svatý Augustin jeho viery náboženstvie, zaň se Bohu pomodlil a ihned od té nemoci uzdraven byl. A když tak v své mdlobě svatý Augustin leže k smrti se blížil, poslední paměti řeč svým bratřím ostavil a řka: Kterakéhož buď člověk zaslúženie, nižádnému neslušie bez svaté zpovědi a bez těla božieho přijetie umřieti. V tu hodinu, před bratřími leže, ano okolo něho Bohu se modlé, poručiv se Bohu, skonal a po sobě bez počtu svaté cierkvi písma utěšeného rozumu ostavil.
Jakž to jemu rozliční světí svědčie a zvláště svatý Remigius a svatý Jeroným. Tak praví svatý Jeroným: Svatý Augustin světlost přestkvúcie, obránce spravedlnosti, ohrada svaté viery, všecky mistry svaté cierkve v pokladě všech šlechetností, v sporosti učenie, v rozumu i v umění slavně převýšil jest. Opět svatý Jeroným o něm praví: Svatý biskup Augustin, létaje rozumem smysla svého nade všech hor vrchy jakžto orel, velikú nebeskú širokost i všech zemí vód velikost okolo světa okrúhlost prostraným slovóm rozuměti dal. Také svatý Prosper v třetích knihách O vznešeném k Bohu životě tak o něm svědčí a řka: Svatý biskup Augustin v vysokém rozumu prošlý, v řeči slyšeti libý, v svaté cierkve diele pracovitý, v hádaní svatého Písma ostrý, ve všech svých obyčejiech mravný, u přehádaní svaté viery jistý. Ale že obecně světa tohoto lidé těchto věcí žádají, totižto bohatstvie, cti a rozkoši, toť jest všecko svatý Augustin potupil. Najprvé bohatstvie, jakž to sám v knihách O mluvení popsal. Tu jeho rozum tieže a řka: Azdali nižádného bohatstvie nežádáš? K tomu svatý Augustin odpoviedá: Netoliko nežádám, ale již jest tomu čtrnácte let, jakž na to nic netbám a o zboží nic viece mimo vezdajší potřebu nemyslím. Potom jeho rozum tieže a řka: Stojíš li po světské cti? K tomu svatý Augustin odpoviedá: Znám se v tom, že nedávno dní těchto světské chvály nehledám. Potom jeho třetie rozum tieže a řka: Co dieš k tomu: Krásná hospodyně,
