slúžiec, chodie. Jemužto poče raditi svatý Simplicián a řka: Znamenaj, Augustine, ano malá robátka, malé děti Bohu slúžie v kostele. Azda ty téhož nemuožeš učiniti, ješto děti mohú? Co se v své lenosti pozdíš? Vrz se mocně k Bohu, tenť ihned spomuože a ten tě spasí. Tu řeč svatý Augustin uslyšav, do kostela šel a tu jemu jako stydlivému tajně knihy, v nichžto viera křesťanská bieše psána, dal. Tehda svatý Augustin, vysoko vstúpiv, poče svatú vieru volati a řka: Věřím v Boha Otce všemohúcieho i v Jezu Krista, syna jeho jediného, jenž se jest narodil z svaté Marie, čisté panny. Potom v těch dnech přišed z té vlasti Afriky jeden přietel svatého Augustina, jemužto jméno bylo Poncianus, i poče rozprávěti o velikých diviech, kteréžto jest činil veliký Antonius v Ejiptě za ciesaře Konstantina. Kterúžto řeč svatý Augustin uslyšav, veliké skrúšenie v svém srdci přijem, jako s otrapenú myslí na svého tovařiše, jemužto Alpius řiekali, s náhlým pokřikem se obořiv a řka: I co trpíme, vidíš, co slyšíme i proč se lenivě zpožďujeme! Aj, vidíš li, navstávají neučení, sprostní a nebes se chápají, a my s svým mistrovstvem do pekla se béřeme. To řekl svatý Augustin, jakož sám o sobě píše, všed do jednoho sadu, pod jedniem dřevem padl i svinul se i poče proti svému lenivému úmyslu a k Bohu obrácení sám v sobě žalostivě mluviti a řka: Ó, kterak se dlúho dlí mé lénie mysli vztahánie, vždy vzdaluji, vždy odkládám, zítra, zítra, ponechaj nynie, ponechaj maličko. A tomu prodlení nikdy skonánie nenie. Běda mně, milý Hospodine, kterak si vysoký v své výsosti a kterak jsi hluboký v hlubokosti své. Nikdy se od nás neodlučuješ a my se pak jedva k tobě navracujem. Protož, milý Hospodine, rač k sobě odezvati a srdce naše k sobě vznésti a naše temné mysli osvietiti. Pozdě sem tě počal milovati, milý Hospodine, se mnú jsi vždy byl a já ne s tebú. Voláš na mě, zval s mě k sobě a již jsi porazil hluchotu mú. Blýskal jsi i rozličně osvěcoval i zahnal si slepotu mú. Okusil sem tebe a již k tobě žiezním i hlas mám. Dotekl si mne a již sem se vešken zažehl k tobě. A když tak svatý Augustin pod dřevem ležel a ještě sám k sobě tyto řeči mluvil, přijide hlas z nebes a řka jemu: Vezma čtiž. To svatý Augustin uslyšav, knihy o Skutciech apoštolských otevřev četl. A ihned se jemu na počátku nahodilo čísti, ješto jest tam psáno: Oblecte se v Hospodina v Jezu Krista. A jakž to brzo přečetl, tak všecko bludné viery přikázanie od něho odstúpilo.
A když byl svatý Augustin třidceti let vstáři, s svým synem, jehožto zamlady, jsa pohanem, měl, a s svým přietelem, jemužto Alpius řiekali, jakež byla matka jeho na Bohu uprosila, svatý křest od svatého Ambrože v Medioláně přijal. A na tom
