přestala. A oni zdrávi k břehu, Boha chváléce, připluli. A tu uslyšavše, že svatý Jiljí do Říma myslí, slíbili jej tam beze všeho nájmu vésti. A když do Belata připluli, tu svatý Jiljí s svatým Cézařem, s biskupem toho města, dvě létě byl. A tu přebývaje, jednoho nemocného od terciány zimnice uzdravil. Odtud na púšť šel a tu s pústenníkem, jemuž Veredemius řiekali, dlúho přebýval. A tu Buoh skrze něho mnoho divuov učinil. Odtud opět svatý Jiljí, boje se světské chvály, od lidí na další púšť od toho svatého pústenníka se bral. A tu jednu jeskyni nalezl, před níž studnička bieše, v ní přebýváše. Tu také božím divem připraveným nalezl jednu laní, ješto jemu mléčný pokrm dáváše.
A když jednú krále jednoho lovci na té púšti loviechu, uzřechu tu laničku, všie jiné zvěři nechavše, za ní se se psy oddali. A když psi blízko za ní biechu, ta lanička již ustavši, řevúci, přiběhši i pade před nohami svatého Jiljí. To uzřev svatý Jiljí, podivil se, proč by tak řvala, a jindy toho nečinivši, z jeskyně vyšed a tu lovce se psy uslyšav, poprosil Boha, aby tu laničku, od niežto pokrm měl, ráčil zachovati. A jakž se svatý Jiljí Bohu pomodlil, tak viec nižádný pes k té jeskyni tak daleko, jako by kamenem dovrci mohl, ani směl. Ale s velikým vyjním k lovcóm se vrátili. A když se noc přiblíži, lovci domuov jeli a nazajtřie opět na též miesto po túž laní jeli. A když tu neprospěli, domóv jeli a králi pověděli. To král uslyšav, z toho města biskupem a s množstvím lovcuov k té jeskyni jel. A když tam psi jako dřieve přistúpiti nesmějiechu, než vždy křičiece zase běželi.
Zatiem král s množstvím lidu přijev i nalezl jeskyni trním a ostrvemi se všech strán ohrazenú. K nížto nižádný přistúpiti nemohl. Avšak jeden s velikú nesnadností skrze to trnie střelu přičiniv, chtě laní vyhnati, do jeskyně vstřeliv, svatému Jiljí, an se Bohu modli, velikú ránu dal. Tehda král kázal s sekyrami i s rozličným jiným orudím k té jeskyni stezku prorubati. A když to učinichu, uzřeli v té jeskyni starce šedivého, v mnichovském rúše muže poctivého, před nímž ta lanička ležieše. Tehda král s biskupem všech jiných vně nechavše, do té jeskyně všedše, otázali jeho, kto by byl, odkud li jest přišel, proč li by na tak púhlé púšti bydlel a kto by jej ranil. A když svatý Jiljí všecko pořád, jakž se jest stalo, rozprávěl, k jeho nohám král i s biskupem padli, prosiece jeho, aby ráčil za ně Boha poprositi. Tehda ten král káza veliké dary před svatého Jiljí přinésti a lékaře také k jeho rány uléčení kázal dobyti. Na ty dary svatý Jiljí nevezřel ani lékaře k sobě připustil, ale Bohu se pomodlil a ihned jako prvé zdráv byl. Potom ten král do té jeskyně k svatému Jiljí často přicházel a jemu veliké dary dával. Ale svatý Jiljí těch vzieti
