Král nás poslal, abychom tě sviežíc k němu přivedli. Svatý Kristoforus vece: Budu li chtieti, ani prosta, ani svázána mne vésti moci nebudete. K tomu rytieři vecechu: Nechceš li s námi jíti, beř se, kam chceš, a myť králi dieme, žeť sme tebe nikdyž nalézti nemohli. Svatý Kristoforus k nim vece: Ne takť bude, ale jáť s vámi puojdu. A tu spolu jdúce, všecky ty rytieře na vieru křesťanskú obrátil a jim sobě opak ruce svázati kázal. A když pak před krále přijide, velikú úžestí král s stolice se svalil. Tu jeho služebníci nahoru vzvedše opět na stolici posadili. Tehda král poče jeho tázati, kterak by jemu řiekali a z kterých by vlastí byl. Kristoforus odpovědě: Prvé než sem byl křesťan, řiekali mi Reprobus, ale již mi dějí Kristoforus. K tomu král vece: Bláznivé s sobě jméno vzděl, od toho ukřižovaného, jenž ani sobě pomoci mohl, ani tobě pomocen bude. A protož, nemúdrý člověče, proč se našim bohóm nemodlíš? K němužto Kristoforus vece: Dobřeť jest tobě, králi, vzděno jméno Dagnus, nebo jsi pravá smrt tohoto světa a tovařiš diábluov a tvoji bohové lidskými řemesly jsú děláni. Král jemu vece: Mezi zvěří jsi zchován a neumieš ani muožeš než jako nemúdrá zvěř jedno o neznámých věcech s lidmi mluviti, protož radímť tobě, přistup k naší vieře a duojdeš s mú pomocí veliké cti. Pakli toho neučiníš, s velikým trápením sendeš. A když svatý Kristoforus po jeho řeči postúpiti nechtěl, do žaláře jej vésti kázal a oněm všem rytieřóm kázal hlavy stínati.
V tu dobu král s ním dvě panně v žaláři zavřieti kázal. Jedné řiekali Nicea a druhé Aqvilina, jimažto bieše slíbil: Připravíte li jeho k které nesličnosti, že je chce dobře obdarovati. V tu dobu svatý Kristoforus na modlitbu se odda a potom na tě dvě dievce se ozřev, jich otázal a řka: Proč jste sem uvedeny? Tehdy ony v jeho krásnú tvář jemu vezřevše, ulekše se vecechu: Smiluj se nad námi, sluho boží, a nauč nás, abychom v tvého Boha uvěřily. To uslyšav král, tě dvě dievce před se přivésti kázal i řekl jima: Ó, nemúdré dievky, i kterak jste se daly s pravé cesty svésti! Přísahámť skrze bohy své, nevzdáte li oběti bohuom našim, zlú smrtí sjíti musíte. Tehdy ony odpověděly: Chceš li, ať budeme následovati tvých bohuov, kaž všechny ulice uprázdniti a všem lidem do chrámu kaž se sjíti. A když všickni se sešli, tehda obě dievce, osidlavše svými pásy modlám hrdla, je zlámaly na kusy a řkúce: Dobuďte lékařóv, ať vaše bohy uléčie.
Tehda král kázal Aqvilinu oběsiti a kámen těžký jí k nohám přivázati. A tak viséci, duši pustila. Potom její sestra Nicea v oheň uvržena a odtud bez úrazu vyšla, a ihned jí hlava sťata. Potom svatého Kristofora před krále přivedli, tu ho král kázal železnými pruty bíti a přielbici železnú rozpálivše na hlavu jemu vstavili. Potom král kázal lavici železnú skovati a svatého Kristofora
