to, ani toho učiniti mohu. Pústenník vece: Vieš li takúto řeku, v nížto mnoho lidí tone? Kristofor vece: Viem. Pústenník vece: Jsi člověk postavy veliké, by ty tu lidi přes vodu přenosil, velmi by Jezu Kristovi, jemužto slúžiti žádáš, v diek bylo a naději se, žeť by se tu když tehdyž zjevil. K tomu Kristoforus vece: A já to chci učiniti, tú službú jemu chci slúžiti.
Odtud k té řece šel a tu sobě z dřievie stan učinil na břehu. A tak velikú se tyčí podpieraje, přes tu řeku lidi za obyčej přenášel. Tehda po mnoho časiech, on jednú v svém stanu odpočíval, uslyšel hlas dietěcí, na druhé straně volajíce v tato slova: Kristofoře, poď ven, přenes mě na onu stranu. Tehda on se vzchopiv, nižádného nenalezl a do svého se stanu vrátil. Tehda opět hlas dietěcí vzvola a on vyšed opět žádného nenalezl. Až třetie přišel hlas a řka: Přenes, Kristofoře. Tehda on vyšed jedno pěkné děťátko na břehu nalezl. To děťátko poče ho velmi prositi, aby je přenesl. A když Kristofor to děťátko na se vzem, přes tu vodu se podpieraje tyčí přenese, poče vody přibývati a to dietě jemu se velmi obtieži. A čím dále v řeku bředl, tiem se vždy voda výše prýštila a to se dietě vždy viece obtiežovalo, tak že Kristoforus se bál, by neutonul. Tu nesnadně na břeh vyšed, dietě na zemi posadiv, vece: Robátko, velmi si mě bylo nebezpečna učinilo a zdá mi se, bych byl na sobě vešken svět nesl, že by mi nebyl tak těžek. K němužto dietě vece: Nediv se tomu, Kristofoře, netoliko s nesl vešken svět, ale toho, ješto vešken svět stvořil, na sobě si nesl. Jáť sem Kristus, král tvuoj, jemužto tuto službu slúžíš. Aby tomu lépe uvěřil, před svým stanem svú tyč vtekni, kterúžto nazajtřie, ana zkvetla a ovoce dala, nalezneš. To řekši dietě i zmizalo a tak svatý Kristofor nalezl, jakž mu bylo řečeno. Na té tyči nazajtřie ovoce palmové nalezl.
Potom šel do vlasti Licie, do města, jemužto Samon řiekají. Tu jich jazyku nerozuměje, Hospodina prosil, aby jemu té řeči rozum dal. A na tom uslyšán jest. Tehda svatý Kristoforus šed tam, ješto pohané křesťany mučili, poče křesťany potvrzovati u vieře. V tu dobu súdce jeden, sedě na vysoké stolici, po líci jej udeřil. K němužto Kristoforus vece: Bychť nebyl křesťanem, ihned bych se nad tebú pomstil. Tehda svatý Kristoforus, vzem jednu tyč, v zemi ji vstrčil a Pána Boha poprosil, aby pro potvrzenie viery křesťanské Hospodin svuoj div učinil a ukázal. Tehda ihned ta tyč zkvetla. Proněžto osm tisícuov lidí v Boha uvěřilo. To král té vlasti uslyšav, dvě stě rytieřuov poslal, aby Kristofora sviežíce předeň přivedli. Ti rytieři, k němu přišedše, nalezli ho, an se Bohu modlí, a tu jemu nic řieci nesměli. Tehda král poslal druhých dvě stě rytieřuov, na něž se svatý Kristoforus ozřev, vece: Koho hledáte? K tomu oni vecechu:
